4320 minut bez jídla

Mám za sebou dlouhý víkend plný zajímavých a silných zážitků, a protože jsem po zrovna ve vlaku a po dlouhé době jedu domů, tak mě napadlo, že bych mohl dát dohromady pár písmenek dohromady a podělit se o tuto zkušenost :).

O víkendu jsem držel 72 hodinový půst. Nic nejíš, jen piješ. Ano, jen vodu. Ano, jsem divnej. Ale ne zas tak moc, nebo teda spíš, ne sám. Kamarádka to totiž držela semnou (takže je divná i ona 😛 )  Inspiroval mě spolubydlící, když se nám jednou pochlubil, že tento půst nedávno podstoupil. Hodili jsme řeč, pak jsem o tom slyšel i v záznamu Duši K na youtube odkaz –  doporučuje 10/10 Cajků) a slovo dalo slovo a s Luckou jsme v pátek večer už mluvili o tom, že zítřejší snídani tak trochu vynecháme.

Zkušenost s půsty mám, ještě nedávno jsem držel přerušovaný půst 20/8 (20 hodin se nejí, 8 hodin potom ano) a i s dlouhodobými půsty, které jsem držel při svém hledání vize. Takže jsem tak trošku věděl do čeho jdu. Jenže tento půst byl jiný, už jen z toho důvodu, že jsem se neizoloval a nebyl jsem sám v přirodě. Byl jsem doma, u ledničky nebo venku kolem lidí a restaurací. A tak, mě čekal úplně nový rozměr postění se.

Asi bych rád začal tím, proč. Proč by normální člověk nejedl, když může? Pro zdraví, jak fyzické, tak i psychické. Pročistí se vám celé tělo a odpočine si. Pročistí se vám myšlenky a zpomalíte. A i další důvody, ale teď k průběhu celého tohoto jídelního celibátu.

V sobotu se probudit a nesnídat bylo v pohodě. Hlad jsem začal cítil až kolem oběda, ale jelikož hlad znám, tak mě zas tak moc nerozhodil. Co mě ale trošičku dostalo, byly ty všechny okolnosti, které se dostaví s hladem, a to je v první řadě únava. Měli jsme sraz v Lucerně, kde jsme si nacvičovali naše vystoupení na středeční ples a já při každém pohybu cítil, jak by si mé tělo nejradši sedlo. To byla chvíle, kdy jsem jel z posledních cukernatých zásob v těle. A tak i má nálada a můj úsměv trošku odpadl. K večeru jsem byl už úplně zničený a šel spát v 10.

Sobota v Lucerně 🙂

Na další den jsem se probudil po 11 hodinách spánku! To, když jsem si spočítal (což mi až s překvapením trvalo 😀 – sorry, no sugah) tak mi vážně spadla brada. Moje maximum je tak 9 hodin v kuse, za poslední rok, nedokážu spát déle, ani po alkoholu, ani s velkou únavou. A tak jsem pochopil, že moje tělo opravdu potřebuje odpočinek a s touhle myšlenkou začala má neděle. Najednou všechno, co jsem kdy dělal, tak jsem nyní dělal poloviční rychlostí. Chození, mluvení, přemýšlení, všechno. A bylo si to velmi zajímavé uvědomovat. Tramvaj jsem před očima nechal odjet, protože prostě dneska mám čas! Zpomalil jsem, pořádně dýchal a rozhlížel se. Byl to taky den, kdy se mi zbystřili všechny smysly, hlavně čich. Cítil jsem všechno, kebab z vedlejší ulice, převoněnou paní z vedlejšího vagónu v tramvaji a jakékoliv jídlo co kde kdo vytáhl. Také všechny zvuky byly hlasitější a ne všechny byly zrovna příjemné, tak jsem odložil i na tyto dny sluchátka. A tak jsem dával levou nohu před pravou, mezi tím dýchal a přemýšlel o tom co mě vlastně v životě potkalo a co potká.

Třetí den byl nejlepší. Probudil jsem se rozhodně méně bolavější jak předchozí den, a i náladu jsem měl díky tomu lepší. Náladu bylo celkově zajímavé pozorovat. Byla stabilnější a nenechal jsem se ničím rozhodit, hlavně protože jsem na to prostě neměl energii, nechat se štvát nebo být smutný. Byl jsem prostě, takový…spokojený, ani ne šťastný, ani ne smutný. Sám se sebou spokojený. Tenhle den jsem šel ráno do práce a pak do školy 🙂 Měl jsem najednou tak o 3 hodiny více času, když jsem nemusel jíst a zabývat se jídlem 🙂

Na třetí den večer udělala Lucinka výýýbornou řepovou polévku a já si ji vychutnal jako nikdy.

A řeklo by se, že můj zážitek zde končí, ale to ne…

Z tohoto víkendu si beru nejenom zážitek z hladu, ale také dost zkušeností, co se půstu a sama sebe týče.

Jídlo před a po.

Jelikož jsem do sobotního rána ani nebyl rozhodnut jestli doopravdy budu držet toto třídenní šílenství (:P) tak jsem se fajně ještě večer nadlábnul rýží, masem a zeleninou. A jelikož jsem byl na konci nedočkavý, co se prožitků z chutí týče tak, když tam vedle spolubydlící začal dělat halušky s brynzou, nedalo mi to a trošku jsem si řekl – not the best idea.

Více zdravých tuků(avokádo, kokosový olej, rybí tuk), tyhle mě pak drží nad vodou druhý den, kdy mi dojde cukr a méně masa před a rozhodně pomalejší vracení se k normálnímu jídelníčku po půstu. pzn. majkacajka – taky jsem nemusel jít v pátek cvičit. Cvičení -> Tělo chce více energie na regeneraci -> více jídla -> těžší půst.

Takže rozvrh jídla před a po <3

Chutě a pozornost při jídle

Jím u počítače. Jím u mobilu. A moc rád si k tomu jídlu něco pustím – podcast, youtube. Jakkoliv se rozptýlit abych to jídlo rychleji uběhlo. A to je něco, co si z tohoto půstu beru jako návyk, který chci změnit. Našel jsem si pohodlné místo na posteli u zdi(nemám jídelní stůl – tough student life) kde budu sedávat a nebude mě nic rušit. Já tak chci trénovat moji plnou pozornost na jídlo a chutě. Nezapomenu na tu koprovku, kterou jsem měl v úterý na oběd. To byla taková dobrota, všichni kolem mě mluvili a mluvili a já je vůbec neposlouchal jak mě ta chuť pohltila. Chci, aby se každé mé jídlo stalo takovým zážitkem.

Příroda

Ta sebereflexe v přírodě má při půstu něco do sebe a nyní mi ta příroda trošku chyběla. Rád bych si příště ten víkend naplánoval tak aby se mi i této příležitosti dostalo 🙂

Více meditace, více ponořování se do sebe

prosím!

I když jsem se při pondělním vaření na tu polévku těšil jak malý Jarda na Vánoce, tak sotva jsem najel na klasický jídelníček, už se těším na začátek roku, až si tuhle zkušenost budu moct zopakovat. Miluju tyto vytržení z každodenní komfortní zóny, zvlášť když se týkají překonání těla a vůle.

Od půstu se cítím skvěle, cítím, jak každé dobré jídlo mé tělo nabíjí. Mám větší radost z vody a z energie kterou mám. I ta kocovinka dneska je o poznání příjemnější než bych si zasloužil :P. Půst beru jako poděkování mému tělu za tu velkou službu kterou mi každý den dává 🙂 <3

Také velké blahopřání Lucce, která tohle zažívala semnou a v některých chvílích rozhodně snášela lépe než velký Cajk. Natož, že půst držela poprvé se s tím poprala s velkou odvahou a radostí 🙂 Děkuji, že si mě občas nakopla, když jsem to potřeboval 🙂

A vám dík, že jste to dočetli až sem. Pokud máte otázku, podobnou nebo rozdílnou zkušenost či radu do dalšího půstu, sem s tím! 🙂

Haw.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.