Jak mě moje maminka zachránila

Sedl jsem do vlaku a z pohodlí domova se vracím do rušné matky měst. Měl jsem v plánu dopsat svůj rozepsaný příspěvek z minulého cestování, ale doma mě něco tak cvrnklo do nosu, že jsem se rozhodl psát o tom.

 

V poslední době jsem začal poslouchat hodně anglických rozhovorů se zajímavými lidmi. Hodně často o nich vyprávím, o jejich odvaze a rozhodnutích v těžkých situacích. O tom, jak byli šikanováni, jak měli problémy se čtením a psaním, jak se někomu blízkému stala nehoda a tak podobně. Na těchto příbězích potom vyučují své moudra a lekce, kterým se jim díky této zkušenosti dostalo. Vydávají knihy o nápadech, ke kterým díky těmto lekcím přišli. A já je potom poslouchám, obdivuji a vyprávím o nich svým přátelům.

Tento víkend jsem byl doma a s Maminkou jsme si udělali výlet na Javorový, kde mi máma začala vyprávět příběh o tom, jak jsem byl v nemocnici a jak to se mnou nevypadalo vůbec dobře.

Když mi bylo asi 8 let, byl jsem vážně nemocný. Ležel jsem v nemocnici a vůbec mi nebylo dobře. Byl tam tenkrát nějaký šílený doktor, který nemínil připustit, že mi je cokoliv jiného, než že mám zápal plic, na který mě léčil. Léky, ale postupně vůbec nezabírali a mě bylo čím dál tím hůř. Plakal jsem a naříkal. Máma má doteď husí kůži, jakmile si vzpomene, jak jsem jí prosil ať už ta bolest skončí :(. Maminka tam byla tenkrát celou dobu se mnou a konejšila mě. Při každé návštěvě doktora se mu snažila domluvit, ať mě ještě nějak vyšetří, že mi vůbec není lépe. On akorát nadával, že tam furt brečím a řvu jen protože je tam ona se mnou.

Mámě už to nedalo, naštvala se a šla za primářkou nemocnice. Ta za chvíli přišla, i s doktorem za zády, se na mě podívat. Po chvíli, kdy si mě poslechla stetoskopem, mě nechala ihned poslat na rentgen a večer už jsem ležel na sále a z plic mi odsávali hleny, které mě dusily. Léky, které mi dávali, mi to akorát zhoršovaly. Po operaci říkali, že si mě tam ještě 2 týdny budou muset nechat. Díky tomu, že tam Maminka byla se mnou, jsem byl za 2 dny doma, jelikož už jsem tam skákal po posteli 😀

 

Asi o 2 roky později mě máma po delším domácím sténání vzala k doktorce, která mě vyšetřila a zjistila mi zánět mozkových blan. Takže na uzavřené oddělení a do karantény. To máma nechtěla připustit. A i když byla v šestém měsíci těhotenství tak trvala na tom, aby tam mohla být se mnou. Doktorka naštěstí byla dobrou kamarádkou místního primáře, takže nám domluvila pokoj na konci chodby, kde Maminka mohla být se mnou. Maminka říkala, že byla moc ráda, že o to tak bojovala, protože když se koukala, jak tam přivazovali děti za ruce a nohy, aby se nehýbaly a nevyrvaly si kanylu s kapačkou z ruky, byla fakt síla. Já díky mamince jsem toto podstoupit nemusel. Říkali něco o dvou týdnech. Po pěti už jsem zase skákal po posteli, tak mě pustili domů 😀

Do tohoto víkendu jsem si jen matně na tyto nemocniční zkušenosti pamatoval. Máma mi svým vyprávěním osvěžila paměť a já žasl.

Žasl jsem nad tím, jak se máma nenechala odbýt a nebrala ne jako odpověď. Jak šla proti někomu, kdo si myslel, že tomu rozumí a když to nešlo přes něj, tak ho obešla :). Jak si stála za svým a chtěla být se mnou ať to stojí co to stojí.

Je to něco, co si uvědomuji, oceňuji a snažím se vracet kdykoliv mám možnost. Lásky od Maminky se mi dostávalo vždy a nadmíru 🙂 Vždy, když mi bylo špatně, něco se dělo v mém životě nebo jsem potřeboval s někým mluvit, byla tady pro mě. Vždy mi byla nablízku 🙂

V Praze chodím se sluchátky na uších, poslouchám rozhovory a příběhy lidí z daleka a obdivuji jejich činy. A tento víkend jsem si uvědomil, že můj hlavní obdiv bude mít vždy tato žena. Moje maminka má velké srdce, mnoho odvahy a obrovskou energii do života. To, jak za mě bojovala, když jsem byl menší a doktoři si mysleli, že si vymýšlím. To, že každé ráno vstávala o 30 min dřív, aby nám mohla udělat müsli a svačinu do školy. To, jak se postavila své nemoci a bojuje s ní všemi způsoby a nevzdává se.

 

Moje maminka byla, je a bude nejsilnější a nejodvážnější člověk jakého kdy poznám.

 

Naučila mě mnoho věcem. Vařit – Jsem jí z kolejí po telefonu diktoval seznam věci, které mám v ledničce a ona mi vymýšlela, co bych z toho mohl vykuchtit :D. Jak se učit – pomáhala mi se zapamatováním si básniček pomocí vizualizací :). Jak zacházet s penězi, jak se o sebe starat, jak komunikovat s lidmi a mnoho dalších. Hlavně mě ale naučila lásce 🙂 Naučila mě milovat sebe samého a díky tomu také lidi okolo. Ani ne, přes rady a ponaučení, ale vlastní láskou 🙂

 

Miluji tě maminko.
Z celého srdce ti děkuji za to, že jsi mojí maminkou.

<3

3 thoughts on “Jak mě moje maminka zachránila

  1. Gabriela.komarkova@widex.cz says:

    Vaší maminku znám je to výjimečná žena mám ji moc ráda a pevně věřím že vyhraje.

  2. filip says:

    ahoj Michale moc hezký článek něco o tom jak maminka bojuje v nemocnici za mně aby se mnou mohla být a někdy to nebylo snadné i ve škole maminky jsou naše šamanky četl jsem o tom článek velmi poučný

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.