Krev mé krve

Dnes bych rád začal pro změnu takovým tím vcítěním se do situace. Sedím ve vlaku do Prahy za společnosti dobré kávy a jablečného zákusku a přemýšlím co se mi v poslední době stalo takového že bych o tom chtěl něco napsat. Něco co mě ovlivnilo, potěšilo nebo překvapilo natolik, že by o to stálo napsat pár řádků.

Něco mě napadá a čím víc o tom přemýšlím, tím víc vím, že o tom bude asi složité psát.

Následující písmenka se budou týkat mého bratra. Proč jsem se rozhodl psát o svém bratrovi? Čím mě on ovlivnil či potěšil natolik že by si zasluhoval nějaké ty písmenka v mém blogu 😛 ? Čti.

Nedávno odbilo mému bratrovi 18 let. Ale vraťme se na chvíli do minulosti…

Když se můj bratr narodil, bylo mi 5 let. Pojmenovali ho Martin. Mít bratra je zajímavá zkušenost a hodně vás to ovlivní. Dost často jsem jako malý bratra „hlídal“. Ne, že bych měl dost na práci uhlídat sám sebe a tak jsem se ještě navíc staral o něj. Když se tak koukám zpětně na to jak jsem to dělal, tak mě až překvapuje jak neskutečně hodně jsem se snažil o to ho „vychovat“. Já, 10letý Majk, jsem se snažil vychovávat svého 5letého bratra. První věc na kterou jsem jako malý přišel byl Čert. Tato mystická postava sloužila jako perfektní zastrašení při jakékoliv situaci kdy Martin dělal něco co já jsem nechtěl aby dělal. A s pokročilým věkem, kdy už mi na čerta neskočil jsem si samozřejmě našel další věci jako počítač, skate a vlastně cokoliv co já jsem „vlastnil“ a on né. Když na to tak zpětně nahlížím, byla to jedna z věcí a situací kvůli kterým jsme se nejvíce hádali a mlátili.

Rvačky

Bratrská rivalita je známá. Všichni, zvlášť ti co mají sourozence, ví jak se dokáží mezi sebou sourozenci pobít. Mě ale nedávno došlo, že nemám nikoho ze svého okolí koho bych neměl nějak nerad. Aneb, není zde nikdo ke komu bych choval nenávist, ale jestli je tady někdo na koho dokážu být opravdu hnusný a nepříjemný pak je to můj bratr. Když jsem si tohle na začátku roku uvědomil, tak mě to dost vzalo za srdce. Můj jediný bratr a já se k němu občas choval jak…

Nikdo na světě vás nezná tak dlouho a dobře jako váš sourozenec. Vyrůstali jsme vedle sebe, zažívali první starosti i radosti vedle sebe a proto je taky jasné že si dokážeme nejvíce ublížit, vím a máme nacvičené jak toho druhého vytočit do nepříčetnosti, ale zase na druhou stranu, víme také moc dobře co toho druhého baví a dělá mu radost.

Rozdíl

Já a můj bratr jsme jako nebe a dudy anebo si spíš občas doopravdy tak připadáme. Už jen vzhledem si jsme podobní tak maximálně výškou postavy. Vlasy, oči, zuby, postavu atd.. to vše máme naprosto rozdílné. Velmi často se lidé opravdu diví, když se dozví že my dva máme stejné rodiče. Ale na druhou stranu toho máme neskutečně mnoho společného, ještě aby ne když jsme spolu už 18 let :P, a rozumíme si v mnoha věcech.

A teď už asi k tomu podstatnému.

Tyhle prázdniny mi dali přemýšlet o nás dvou. Asi jsem nebyl úplně nejlepší bratr. Máme s bráchou rozdílnou povahu a to jsem jako menší prostě nedokázal pochopit, stále jsem se ho snažil násilím změnit a tlačit do něčeho co dělat nechce. Není to tak dávno co jsem do něj furt cpal nějaký srandy z osobního rozvoje .

Nechce se mi to tady rozmazávat, seš furt malej fakan kámo, ale zatraceně…Mám tě rád brácho. Vím, že se s tebou vždycky neskutečně nasměju, že na každé párty s tebou můžu počítat a že nejsi žádná myška co by seděla v koutě ale že prostě seš na stejné vlně co já a dokážeš se dobře bavit. Co víc, dokážeš být občas víc crazy jak já a to mě vždycky krásně hecuje k tomu se ještě více odvázat. Také vím, že za tebou můžu jít pro tvůj názor, radu a nebo jen vyslechnutí.

Rád pozoruji jak objevuješ sám sebe, to co tě baví a pomaloučku polehoučku se probíráš k tomu co chceš v životě dělat.

Bavím se nyní nad vzpomínkou, jak jsem usilovně hledal nějakého „nejlepšího“ kamaráda. Někoho s tím NEJ. A já ho měl vždycky přímo před nosem. Člověka plného energie a elánu do života s kterým nyní tak rád sdílím společného chvíle.

Mít bratra jako ty je moc fajn. Jsem rád, že tě v životě mám.