Hledání vize

Je to tady, další cesta vlakem, další možnost si v klidu sednout ke klávesnici za zvuku vlaku, uklidňujícího, rytmického klapání. Rád bych na svůj blog dnes napsal pár písmenek o svém zážitku z minulého týdne, který běžel s myšlenkou mého pokračování hledání vize.

Pokud jste čtenáři mých písmenek už delší dobu, tak 2 příspěvky zpátky jsem psal o svém neúspěchu, jak jsme se k němu postavil a mé výhledy do budoucnosti. Už tam, jsem se zmínil o „semináři“ kariérního centra ČVUT s názvem Hledání Vize. V té době jsem ho nebral v potaz. Byl to pro mě výlet za 4500,- který podle mě šel uskutečnit na vlastní pěst a levněji. A tak jsem také udělal. O čemž byl můj minulý příspěvek. Tento příspěvek chci věnovat tomu dražšímu výletu, který nakonec byl k nezaplacení. Který mi dal mnohem víc než bych si kde a kdy za 4 500,- dokázal koupit. Sedím tedy na cestě domů s chutí se alespoň myšlenkami vrátit do minulého týdne, sumarizovat, oživit si, podělit se a třeba i vás inspirovat pro podobnou cestu.

Minulý týden jsem strávil na překrásném místě za Prahou s kouzelným názvem Lorien, kde jsem s pomocí dalších lidí prožil přechodový rituál do další části života. Byl to neskutečně plodný týden mého života. Byl to zážitek, který si sebou budu táhnout ještě dlouhou dobu. A znovu se zde setkávám, ještě silněji než kdy předtím, s problémem, že nedokážu přenést své pocity ze zážitku naplno přes písmenka k vám. Akci zkusím popsat, zkusím napsat i něco hlubšího co mi to dalo a ze srdce rád se s vámi podělím o více někde u čaje či na procházce 😛 .

Už i samotný příběh o tom jak jsem se na toto místo dostal, o tom jak mi už v dubnu na přednášce říkala Eliška, že pokud chci překročit svou komfortní zónu tak jsem ten pravý pro tento výlet, o tom jak jsme si psali už před mým vlastním výletem do přírody a já stále trval na tom že nechci a hlavně to konečné rozhodnutí, které padlo chvilku po mém příjezdu, kdy jsem si uvědomil, že se má cesta hledání vize ještě nedobrala konce bych dokázal popisovat dlouhou dobu, takže to dělat nebudu 😛 .

Radši zkusím v krátkosti popsat o čem to bylo a co jsem prožil.

Jsem zpětně velmi rád za to, že jsem sám absolvoval svou návštěvu lesa a s tím spojené uspořádání a očistu myšlenek. Na tento pobyt jsem tedy nejel něco extra řešit a neměl jsem ani velká očekávání, že zde něco velkého vyřeším. Jel jsem poznávat, zažívat a vyzkoušet se. A toho jsem si tam užil požehnaně. Sešla se tam opravdu silná parta lidí, kteří mě společně s průvodci touto akcí velmi ovlivňovali. Ovlivňovali zní jako špatné slovo, myslím ho zde spíše jako velkou inspiraci a posunutí myšlení na jinou úroveň 🙂 . Několikrát za den jsme sedávali do kruhu, bubnovali a sdíleli zážitky z daných akcí, což mě hodně bavilo a naplňovalo.

Prošel jsem si velkou zkušeností s názvem Potní Chýše, což je takov přírodní sauna. Když jsem slyšel, že tam něco takového bude a že je to něco náročného, tak jsem se nějak extra nezalekl, mám za sebou hodně návštěv sauny a nárazové vysoké teploty si užívám a nedělají mi problém. Tohle byl ale jiný šálek kávy. Jestli jsem se někdy doopravdy vypotil tak to bylo zde. Byl to velký obřad, kdy se v ohni dlouho nahřívají kameny a potom se ve čtyřech kolech po sedmi kamenech nosí do kopule z dřevěné konstrukce obalené tlustou vrstvou silných dek. Kameny se vloží do díry uprostřed, zavře se a vy v naprosté (doslova) tmě sedíte na zemi (v kraťasech) a potíte se. V první potní chýši jsem měl pocit že umírám, ze třetí jsem vyšel jako nový člověk. Opravdu silný zážitek.

Půst, který jsem zde zažil byl jiný než byla moje zkušenost z předchozího víkendu. Byl delší a o to intenzivnější. Co mi dělalo opravdu velký problém, bylo koukání na naše průvodce, kteří půst nedrželi, jak jí a jídlo si vychutnávají. Občas mám pocit, že v některých situacích mám velký dar empatie a při této zkušenosti jsem za něj zaplakal. Měl jsem velký hlad a taky neustálou potřebu si na něj stěžovat, což mě taky překvapilo. Jakmile jsem neměl splněnou tuto základní potřebu, vytratila se mi dobrá nálada a byl jsem nějaký protiva. To se ale dost změnilo v lese, když jsem se uklidnil, zastavil a tak nějak ponořil do sebe tak jsem tu radost zpátky našel a ještě silnější než předtím, i toho protiva se vytratil a změnil se v klid.

V lese jsem si také s ostatními zkusil (dobrovolně) další krok z komfortní zóny a to nepít. Byl to také velmi zajímavý zážitek, pozorovat jak se tělo chová když nedostává vodu, neměl jsem nějakou šílenou žízeň, láhev jsem měl celou dobu vedle sebe, ale spíš jsem cítil jak přestává fungovat. Cítil jsem, jak jsem unavený, malátný a nechce se mi nic dělat. Hlavně přemýšlení se hodně zpomalilo a to jsem později už nechtěl. Někteří vydrželi nepít oba dny v přírodě, já jen 36 hodin. Jsem rád, že jsem tak udělal, protože jsem si tam v tom klidu mohl vyzkoušet a procítit to, jak po delší době tělo vodu dostane. Tělo se rozzářilo, dostalo neskutečnou energii a napadali mě skvělé věci :). Zbytek pobytu v lese se pro mě stal tedy o to radostnějším.

Velká deprivace těla, velký hlad a možnost procítění žízně a znovu zvlažení systému mě dovedlo k velké radostí z jídla a pití. V Lorienu nám vařil člověk jménem Láma, usměvavý, velmi sympatický a hlavně neskutečně dobrý, vegetariánský kuchař. Jeho mistrovství mi na tom místě dělalo největší radost. Těšili jsme se na jednotlivá jídla a nemohli si přestat přidávat. Moje chuťové buňky poznali nový rozměr slova výborné. Tento člověk mě takto naučil velké vděčnosti za jídlo, aniž by to byl jeho záměr. Vděčnosti, kterou jsem si předtím uvědomoval, každý je přeci vděčný za jídlo, každý si uvědomujeme a jsme rádi, že jíme. Ve mě se ale něco změnilo. Změnila se ta pozornost, kterou jsem věnoval tomu když jím nebo piji. Nedá se to slovy popsat, jsem moc rád že jsem to našel, budu tento pocit střežit co jen budu moct 🙂

Náhody neexistují

Tato myšlenka se často objevuje v mých statusech, na mém blogu a v mém životě je také velmi silně zakořeněna. Na náhody prostě nevěřím. Nevěřím, že jsem dopsal deník přesně před mým prvním hledáním vize jen náhodou, stejně tak nevěřím že když jsme nechali dokořán otevřené dveře od auta 4 hodiny na sídlišti přes samoobsluhou s krosnou plnou věcí a taškou s notebookem, mobilem a peněženkou a nic se neztratilo, že to také prostě není náhoda. Věřte si na boha, velkého ducha, pojmenujte si to jak chcete nebo jen prostě buďte pozorní a noste tuto myšlenku. Hledejte spojitosti a ptejte se „proč?“.

Píšu o tom, protože tento pobyt pro mě, v tomto ohledu, byl velmi silným zážitkem, který mi dal v tomto za pravdu. V tento týden jsem potkal lidi, kteří této myšlence věnovali, velkou pozornost. Společně jsme usedávali do kolečka a smáli se tomu jak nás to zde přivedlo, jak nám někdo z nenadání napsal myšlenku z článku, který nás velmi ovlivnil a zavibroval na tu správnou notu k rozhodnutí se pro příjezd. To stejné platí i o místě v lese, které jsme si vybrali. Každý šel a jedno dopoledne hledal své místo, já jsem o tom psal ve svém minulém příspěvku a i nyní to pro mě byla zajímavá cesta, která mi přinesla možnost si zase vyzkoušet, že když posloucháte srdce a ne mozek, tak vás to zavede na opravdu zajímavé místo. Na místo, kde náhody neexistují 🙂 .

Na tomto místě, kde jsme byli bez technologií, jídla, pití a dalších rozptylování, pro nás bylo „snadné“ sledovat tyto zázraky a rozhodně jsme měli i dost času na to ptát se na otázku „proč?“. Citlivěji jsme naslouchali a je zajímavé si to uvědomovat i zde, zpátky v civilizaci. Rád bych si tuto pozornost udržel. Byl stále tady, sledoval co se okolo děje a dokázal rozpoznat ty spojitosti mezi tím 🙂 .

Spálil jsem si záda, skoro si usekl nohu, naučil se záměru a přítomnosti při sekání dřeva, zkusil si naprostou vyčerpanost, mohl zažít velmi silné spojení v kruhu lidí, které jsem před chvíli poznal, měl jsem tu možnost a čas vymyslet a vložit 400 přání, snů a cílů do pytlíčků a hlavně…hlavně jsem poznal další kus sám sebe.

Byl to velmi silný týden plný zážitků, velkého dobrodružství a přátelství. Dalo mi to víc než kdejaký tábor, festival, dovolená nebo sezení u počítače doma (obzvlášť 😛 ). Kdo přemýšlí a láká ho zažít stejné dobrodružství s prvky překročení vlastního komfortu, rád mu povím více. Kdo se nechce nechat ovlivňovat nějakým Majkem a chce se hned dát do akce tak ZDE je odkaz na další srpnovou výpravu za hledáním vize pro nestudenty.

Hau!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.