Nic nedělání

Následujícími pár řádky se s vámi podělím o můj „krátký“ pobyt v Praze ze kterého zrovna mířím vlakem domů.

Po krátkém pobytu doma, uklizení věcí ze stěhování kolejí zpátky domů, dodělání vše z mého úkolníčku s názvem „Karviná“, vytvoření myšlenkových map, které jsem odkládal, jsem nějak nabyl pocitu, že nevím co v Karviné dál a neskutečně mě to táhlo do Prahy. Tak jsem dal na intuici a bez většího plánu jsem se rozjel za přáteli, zkusit si najít nějakou brigádu, zábavu nebo se tam prostě posadit někam do parku a číst si.

Když po více jak 2 týdnech odjíždím s, už klasicky, velkolepými zážitky, uvědomuji si pár věcí s kterými bych se zde chtěl podělit.

 

Umění nic nedělání.

Občas je to velký problém, občas neskutečně lehká záležitost, pro mě v těch dnech, ale docela slušná zkouška. Zvládnout nic nedělat.

Nebyl to kdovíjaký extrém, nesedím ve vězení, ale nic nedělání v podobě nikdy nekončící párty a dny bez daného harmonogramu věcí, které bych chtěl zvládnout pro mě, po dlouhé době, byla docela zajímavá zkušenost. Mezi jeden z mých návyků patří každovečerní vytyčení programu na další den. Sepíšu si úkoly, které chci udělat a při nejlepším jim přiřadím i čas ve který se na ně budu soustředit. Jdu spát s tím, že vím co jsem stihl a že vím co budu dělat dál. Kam se budu posouvat a čím smysluplným naplním další den. Ale to se tento týden nestalo. Byl jsem rád, že jdu spát v „normální“ dobu a nějak jsem v daném opojení neměl ani pomyšlení na nějaké plánování. Vstával jsem kolem 10. čímž také většinou padlo moje ranní cvičení. Postupem dní a zábavy jsem se akorát čím dál více bičoval za to jak nic nedělám, že nemám daný směr a že se jen tak bavím. Byl jsem z toho akorát tak naštvaný a protivný. Co mě vysvobodilo?

Jeden den mi volal můj skvělý táta. Vyprávěl mi o dobrém jídle v Indické restauraci a jak jsme se začali bavit o tom co dělám, prohodil někde mezi řečí myšlenku, která mě osvobodila a díky které jsem se dokázal zase uvolnit a bavit se. Nepamatuji si přesná slova, avšak to bylo o tom jak občas je zapotřebí ocenit nejenom jídlo, pití, lidi, ale také daný moment. Jak svým způsobem, jedna z věcí proč jsem hlavně TADY je abych dokázal být v tomhle čase na tomhle místě a mít z toho radost.

Než abych „trápil“ sebe i kamarády okolo, hodil jsem starosti za hlavu a zase si užil na chvíli to že jsem. Užil jsem si pěnu na pivu a i ten hakys po něm.

Už mi není 18. Tohle týdenní chlastání a nic nedělání už není nic pro mě, ale bylo zajímavé to pozorovat, zvlášť zpětně. Jak jsem se změnil, jak opravdu rád plánuji svůj den a to co mě v něm čeká. Jak nerad mrhám svým časem. Opravdu ze srdce jsem si užil ten čas, ale příště už to chce větší plán.

Ale abych úplně nekecal, přece jenom jsem v té Praze něco málo udělal.

Brigáda

Trošku jsem si zapracoval. Dostal jsem možnost dělat merchandising na Elektro produkty na prodejnách Datart a ElektroWorld. Docela slušné peníze a mohl jsem si počíst v MHD. A ano, pokud si pamatujete ty neskutečně vysoké teploty z minulých dnů, tak v těch já seděl v dálkovém autobuse do Čestlic v košili s dlouhým rukávem.

Zábava

Koupil jsem si UKULELE!

Při cestování po Praze jsem viděl plakát na ukulele festival, který se konal minulý víkend. Cena lístků pro mě, bratra a tátu vyšla na docela slušnou částku (1200,-) a mě hned napadlo, že za tyhle peníze bych mohl mít hned celý ukulele.

www.Aukro.cz – strunné nástroje – ukulele – Super ukulele za 800,- kup teď s pouzdrem, poutkem a nové stojí 1400,- – Píšu prodejci a po dohodě se s ním se ještě ten den scházím na Karlově náměstí a kupuji to celé za 600,-

Prodejce byl naprosto skvělý týpek, který mě hned naučil pár tríčků a pozval na Karlštejn na koncert těchto dvou, naprosto skvělých ukulelelelistek

 

 

Francouzština

Na začátku měsíce, při sezení v lese mě napadlo, že bych se moc rád naučil francouzsky a že by to mohla být pro mě další výzva. Když jsem se odpoledne rozhodl, že si na další den pojedu koupit učebnici pro samouky, rozhodně mě nenapadlo, že ten samý večer potkám v Crossu holčinu která mi přesně ty učebnice půjčí. Díky Betty! (náhoda, prý)

Desky Maggie a Marge

Když se projížděl zaprášené kouty Wunderlistu, tak jsem narazil na další „must have“ věc v podobě setu dvou desek Maggie a Marge. Jedna longboard a jedna na shortboard. Samozřejmě jsem toužil po Maggie a tak mě napadlo, že bych mohl Marge prodat a mít Maggie za super cenu. Bum, už to mám doma 🙂

Cesta Pravého Muže – David Deida

Díky brigády a velkého cestování jsem skoro za týden dal znovu celou tuto knihu. Naplnila mě neskutečně dobrým pocitem ze života. Měl jsem radost z každé kapitoly, nedokázal jsem se na zastávkách odtrhnout od textu. Těším se až si přečtu další knihy od tohoto autora :).

A další!

WTFBarefoot boty za 790,-

Přemýšlel jsem, že by se mi v nich lépe běhalo, vyzkoušel jsem a zjistil, že ne. Necítil bych povrch, necítil bych zem po které běžím a to je jeden z důvodů proč to dělám, takže…

Ale přemýšlím jak si je sám vyrobit(kdyby jste někdo měli nápad, ozvěte se) a vyměním je za žabky(strašný to vynález, dře to, klape to, proč lidí nechodí bos?).

 

SMITE

OMG! Občas si zahraji jen tak s Blockou(on), bráchou a dalšími, ale tohle byl jiný šálek. 4 lidi v místnosti + další na telefonu a drtili jsme vše. Později taky neohrožená trojka – já, Bloncka a brácha, rozbrečeli jsme nejspíš mnoho lidí po světe u obrazovek. Tomu říkám správný teambuilding! 😀 Skvěle jsme si zahráli!

 

Můj krátký pobyt byl neskutečný! Zažil jsem mnoho a bavil se ještě víc. Těším se až se pořádně naučím Let It Be na ukulele, které teď cvičím a taky na to, až se naučím správně všechny hlásky ve francouzštině.

Mířím domů, pobalím věci a v úterý letíme do Řecka. Těším se na ranní běhání po pláži!

No není ten život prostě nádherný? A to jsem si myslel, že jsem nic nedělal!

Enjoy life!

 

Hledání vize

Je to tady, další cesta vlakem, další možnost si v klidu sednout ke klávesnici za zvuku vlaku, uklidňujícího, rytmického klapání. Rád bych na svůj blog dnes napsal pár písmenek o svém zážitku z minulého týdne, který běžel s myšlenkou mého pokračování hledání vize.

Pokud jste čtenáři mých písmenek už delší dobu, tak 2 příspěvky zpátky jsem psal o svém neúspěchu, jak jsme se k němu postavil a mé výhledy do budoucnosti. Už tam, jsem se zmínil o „semináři“ kariérního centra ČVUT s názvem Hledání Vize. V té době jsem ho nebral v potaz. Byl to pro mě výlet za 4500,- který podle mě šel uskutečnit na vlastní pěst a levněji. A tak jsem také udělal. O čemž byl můj minulý příspěvek. Tento příspěvek chci věnovat tomu dražšímu výletu, který nakonec byl k nezaplacení. Který mi dal mnohem víc než bych si kde a kdy za 4 500,- dokázal koupit. Sedím tedy na cestě domů s chutí se alespoň myšlenkami vrátit do minulého týdne, sumarizovat, oživit si, podělit se a třeba i vás inspirovat pro podobnou cestu.

Minulý týden jsem strávil na překrásném místě za Prahou s kouzelným názvem Lorien, kde jsem s pomocí dalších lidí prožil přechodový rituál do další části života. Byl to neskutečně plodný týden mého života. Byl to zážitek, který si sebou budu táhnout ještě dlouhou dobu. A znovu se zde setkávám, ještě silněji než kdy předtím, s problémem, že nedokážu přenést své pocity ze zážitku naplno přes písmenka k vám. Akci zkusím popsat, zkusím napsat i něco hlubšího co mi to dalo a ze srdce rád se s vámi podělím o více někde u čaje či na procházce 😛 .

Už i samotný příběh o tom jak jsem se na toto místo dostal, o tom jak mi už v dubnu na přednášce říkala Eliška, že pokud chci překročit svou komfortní zónu tak jsem ten pravý pro tento výlet, o tom jak jsme si psali už před mým vlastním výletem do přírody a já stále trval na tom že nechci a hlavně to konečné rozhodnutí, které padlo chvilku po mém příjezdu, kdy jsem si uvědomil, že se má cesta hledání vize ještě nedobrala konce bych dokázal popisovat dlouhou dobu, takže to dělat nebudu 😛 .

Radši zkusím v krátkosti popsat o čem to bylo a co jsem prožil.

Jsem zpětně velmi rád za to, že jsem sám absolvoval svou návštěvu lesa a s tím spojené uspořádání a očistu myšlenek. Na tento pobyt jsem tedy nejel něco extra řešit a neměl jsem ani velká očekávání, že zde něco velkého vyřeším. Jel jsem poznávat, zažívat a vyzkoušet se. A toho jsem si tam užil požehnaně. Sešla se tam opravdu silná parta lidí, kteří mě společně s průvodci touto akcí velmi ovlivňovali. Ovlivňovali zní jako špatné slovo, myslím ho zde spíše jako velkou inspiraci a posunutí myšlení na jinou úroveň 🙂 . Několikrát za den jsme sedávali do kruhu, bubnovali a sdíleli zážitky z daných akcí, což mě hodně bavilo a naplňovalo.

Prošel jsem si velkou zkušeností s názvem Potní Chýše, což je takov přírodní sauna. Když jsem slyšel, že tam něco takového bude a že je to něco náročného, tak jsem se nějak extra nezalekl, mám za sebou hodně návštěv sauny a nárazové vysoké teploty si užívám a nedělají mi problém. Tohle byl ale jiný šálek kávy. Jestli jsem se někdy doopravdy vypotil tak to bylo zde. Byl to velký obřad, kdy se v ohni dlouho nahřívají kameny a potom se ve čtyřech kolech po sedmi kamenech nosí do kopule z dřevěné konstrukce obalené tlustou vrstvou silných dek. Kameny se vloží do díry uprostřed, zavře se a vy v naprosté (doslova) tmě sedíte na zemi (v kraťasech) a potíte se. V první potní chýši jsem měl pocit že umírám, ze třetí jsem vyšel jako nový člověk. Opravdu silný zážitek.

Půst, který jsem zde zažil byl jiný než byla moje zkušenost z předchozího víkendu. Byl delší a o to intenzivnější. Co mi dělalo opravdu velký problém, bylo koukání na naše průvodce, kteří půst nedrželi, jak jí a jídlo si vychutnávají. Občas mám pocit, že v některých situacích mám velký dar empatie a při této zkušenosti jsem za něj zaplakal. Měl jsem velký hlad a taky neustálou potřebu si na něj stěžovat, což mě taky překvapilo. Jakmile jsem neměl splněnou tuto základní potřebu, vytratila se mi dobrá nálada a byl jsem nějaký protiva. To se ale dost změnilo v lese, když jsem se uklidnil, zastavil a tak nějak ponořil do sebe tak jsem tu radost zpátky našel a ještě silnější než předtím, i toho protiva se vytratil a změnil se v klid.

V lese jsem si také s ostatními zkusil (dobrovolně) další krok z komfortní zóny a to nepít. Byl to také velmi zajímavý zážitek, pozorovat jak se tělo chová když nedostává vodu, neměl jsem nějakou šílenou žízeň, láhev jsem měl celou dobu vedle sebe, ale spíš jsem cítil jak přestává fungovat. Cítil jsem, jak jsem unavený, malátný a nechce se mi nic dělat. Hlavně přemýšlení se hodně zpomalilo a to jsem později už nechtěl. Někteří vydrželi nepít oba dny v přírodě, já jen 36 hodin. Jsem rád, že jsem tak udělal, protože jsem si tam v tom klidu mohl vyzkoušet a procítit to, jak po delší době tělo vodu dostane. Tělo se rozzářilo, dostalo neskutečnou energii a napadali mě skvělé věci :). Zbytek pobytu v lese se pro mě stal tedy o to radostnějším.

Velká deprivace těla, velký hlad a možnost procítění žízně a znovu zvlažení systému mě dovedlo k velké radostí z jídla a pití. V Lorienu nám vařil člověk jménem Láma, usměvavý, velmi sympatický a hlavně neskutečně dobrý, vegetariánský kuchař. Jeho mistrovství mi na tom místě dělalo největší radost. Těšili jsme se na jednotlivá jídla a nemohli si přestat přidávat. Moje chuťové buňky poznali nový rozměr slova výborné. Tento člověk mě takto naučil velké vděčnosti za jídlo, aniž by to byl jeho záměr. Vděčnosti, kterou jsem si předtím uvědomoval, každý je přeci vděčný za jídlo, každý si uvědomujeme a jsme rádi, že jíme. Ve mě se ale něco změnilo. Změnila se ta pozornost, kterou jsem věnoval tomu když jím nebo piji. Nedá se to slovy popsat, jsem moc rád že jsem to našel, budu tento pocit střežit co jen budu moct 🙂

Náhody neexistují

Tato myšlenka se často objevuje v mých statusech, na mém blogu a v mém životě je také velmi silně zakořeněna. Na náhody prostě nevěřím. Nevěřím, že jsem dopsal deník přesně před mým prvním hledáním vize jen náhodou, stejně tak nevěřím že když jsme nechali dokořán otevřené dveře od auta 4 hodiny na sídlišti přes samoobsluhou s krosnou plnou věcí a taškou s notebookem, mobilem a peněženkou a nic se neztratilo, že to také prostě není náhoda. Věřte si na boha, velkého ducha, pojmenujte si to jak chcete nebo jen prostě buďte pozorní a noste tuto myšlenku. Hledejte spojitosti a ptejte se „proč?“.

Píšu o tom, protože tento pobyt pro mě, v tomto ohledu, byl velmi silným zážitkem, který mi dal v tomto za pravdu. V tento týden jsem potkal lidi, kteří této myšlence věnovali, velkou pozornost. Společně jsme usedávali do kolečka a smáli se tomu jak nás to zde přivedlo, jak nám někdo z nenadání napsal myšlenku z článku, který nás velmi ovlivnil a zavibroval na tu správnou notu k rozhodnutí se pro příjezd. To stejné platí i o místě v lese, které jsme si vybrali. Každý šel a jedno dopoledne hledal své místo, já jsem o tom psal ve svém minulém příspěvku a i nyní to pro mě byla zajímavá cesta, která mi přinesla možnost si zase vyzkoušet, že když posloucháte srdce a ne mozek, tak vás to zavede na opravdu zajímavé místo. Na místo, kde náhody neexistují 🙂 .

Na tomto místě, kde jsme byli bez technologií, jídla, pití a dalších rozptylování, pro nás bylo „snadné“ sledovat tyto zázraky a rozhodně jsme měli i dost času na to ptát se na otázku „proč?“. Citlivěji jsme naslouchali a je zajímavé si to uvědomovat i zde, zpátky v civilizaci. Rád bych si tuto pozornost udržel. Byl stále tady, sledoval co se okolo děje a dokázal rozpoznat ty spojitosti mezi tím 🙂 .

Spálil jsem si záda, skoro si usekl nohu, naučil se záměru a přítomnosti při sekání dřeva, zkusil si naprostou vyčerpanost, mohl zažít velmi silné spojení v kruhu lidí, které jsem před chvíli poznal, měl jsem tu možnost a čas vymyslet a vložit 400 přání, snů a cílů do pytlíčků a hlavně…hlavně jsem poznal další kus sám sebe.

Byl to velmi silný týden plný zážitků, velkého dobrodružství a přátelství. Dalo mi to víc než kdejaký tábor, festival, dovolená nebo sezení u počítače doma (obzvlášť 😛 ). Kdo přemýšlí a láká ho zažít stejné dobrodružství s prvky překročení vlastního komfortu, rád mu povím více. Kdo se nechce nechat ovlivňovat nějakým Majkem a chce se hned dát do akce tak ZDE je odkaz na další srpnovou výpravu za hledáním vize pro nestudenty.

Hau!