Jaký je život se zlomenou klíční kostí?

Fajn!

Tím fajn nemyslím jen takové to „fajn“, které někteří říkají aby jste se přestali ptát, ale myslím opravdu „v pohodě“ 🙂
Na stupnici zlomenin, kterou jsem řadil podle bolesti a nepohodlnosti, jsem měl zlomenou klíční kost před jakoukoliv jinou zlomeninou končetiny. Myslel jsem si, že budu muset být obalen v nějakém postroji a celý život najednou bude pěkně na houby, nebudu se najednou moc pohnout z postele a nic dělat.

A takhle zkušenost mě krásně vyvedla z omylu. Zlomená klíční kost je naprosto pohodové zranění! 😀

Samozřejmě nejste úplně zdraví, máte stále zlomenou kost 😀 Jakože, stejně dostanete postroj. Jednoduchý vyztužený obvaz který vám stáhne lopatky k sobě aby jste se neustále „prsil“ a musíte na sebe dávat pozor.
První dny byly bolestivé, člověk by neřekl co všechno, když s rukou dělá, tak se to týká i klíční kosti. Ale všechno je to „rychlá bolest“ aneb zařvete a pak už zase v pohodě můžete fungovat dál .)

Jak se mi to stalo?

Pátek 15.5.2015 (krásné datum že?)

Měl jsem naprosto boží ráno. Krásně jsem si zacvičil na Petříně 5 Tibeťanů a zaběhl svůj rekord na 3 km (4.40 min/km). Běhalo se mi nádherně, venku bylo hezky a ta snídaně po splnění ranních rituálů byla jedna báseň 🙂 Tak jsem poté s radostí vyjel na skejtu na Lineární algebru. Hezky jsem se oblékl (dokonce jsem přemýšlel nad sáčkem). V Dejvicích, po výstupu z busu jsem drsňácky naskočil na Pennyho a jel svou klasickou trasu do školy, kterou už jsem jel milionkrát. Ale tentokrát se mi ji bohužel nepovedlo dojet. V jednu chvíli, kdy jsem dělal oblouček mi nějak ujela noha, nebo se stala nějaká magie, netuším.

Asi stejně jako tomuhle chlápkovi..

A naprosto nečekaně jsem letěl dopředu. Byl jsem myšlenkami asi někde jinde, protože jsem to vůbec netušil, nepředpokládal, necítil, že se něco děje. Spadl jsem přímo na rameno a i když jsem se překutálel, tak po snaze zvednout se, se mi něco nezdálo. Nahmatal jsem si rameno a cítil tam „nerovnost“. Prvnímu člověku jsem řekl, že je všechno ok a tvářil se tvrďácky, po chvilce zkoumání a po mírné odmlce adrenalinu v krvi mi došlo že není. To už ke mně přibíhali 2 chlápci, kteří nedaleko stavěli farmářské trhy a začali se o mě starat.
Sanitka přijela rychle, mezitím jsem docela fajně s týpkama pokeca o co se zajímám, o škole, o skejtu a tak. Docela fajn borci (ikdyž neznali číslo na sanitku a já jim ho musel říct :D).Sanitka dorazila. Saniťáci byli skvělí. Jakmile mi ale dojel adrenalin a já se cítil v bezpečí, tak jsem začínal odpadávat. Díky tomu jsem si mohl fajně lehnout a koukat přes okénko v sanitce nahoru na stromy a mraky. Po chvilce zasnění a dávce léku proti bolesti, jsem se doopravdy zasmál. Teda, já se té situaci smál už od začátku, ale tam jsem se s tím saniťákem tak nějak zakecal o tom, že jsem ráno cvičil v trávě, strachoval se o to jestli nepotkám klíště a teď tady ležím se zlomenou klíční kostí. Vtipkovali jsme nad tím, jak za 2 měsíce se budu téhle situaci smát, jak já pako jsem potkal beton v Dejvicích a zlomil si kost.
Povozili mě v nemocnici, pospal jsem si, bylo tam milion lidí, takže to docela dlouho trvalo. Přijel pro mě kolega od mámy a hodil mě na Strahov. Všechno v Cajku.

Cajk v nemocnici

 

 

 

 

 

 

A teď jen v „krátkosti“.

Miluji ten postroj

Táta mě vždy učil chodit rovně, rovnat se a koukat se na svět přímo. Snažil jsem se o to, nyní už nemám na výběr a konečně můžu chodit naprosto rovně. Skvělá věc, změní vám to myšlení. Narovnejte se.

Zákaz běhání

Moje ranní návyky trpí. Jediné co po ránu můžu dělat, tak se protáhnout a meditovat. Tibeťani ani běhání nepřipadá v úvahu. Chybí mi to, znovu si připomínám proč jsem s tím vlastně začal. Moje záda volají po Tibeťanech a kompletně mi chybí to běhání a ranní spojení s přírodou 🙂

Nejsem nesmrtelný

Vždy jsem jezdil s takovou myšlenkou, že kdyby se něco stalo tak z toho dokážu „vybruslit“ (na skejtu, vybruslit, lol). Aneb, že když spadnu, vím že dokážu spadnout tak nějak abych se jen překulil, zašpinil se, max si něco poškrábal, ale zvedl se a jel dál. Samozřejmě pokud jsem měl notebook v batohu, tak jsem nejezdil jak šílenec, ale musím uznat že bez něj jsem opravdu občas neznal hranice a sám jsem si říkal že ten kamínek co jsem zrovna přejel mě mohl něco stát, ale já jsem to s překvapením ustál.

Spaní na zádech

Já který jsem nikdy nedokázal usnout jinak než na břiše, objímající polštář s nohama do přesné polohy najednou musím spát na zádech. A jde to! A je to super!

Zastavení

Všechno je to zkušenost, mám díky tomu možnost se zastavit a zapřemýšlet jak věci dělám a proč je tak dělám. Připomenout si motivaci kvůli které běhám, cvičím, se učím a vůbec žiju :P. Mám díky tomu možnost se naučit prosit o pomoc, protože jedna zlomená klíční kost najednou ovlivňuje celý zvedací, nosící a držící systém.  Snad nejzajímavější na tom bylo pozorovat vlastní chování a reakce po tom jak se to stalo. Co to se mnou udělalo, jakou náladou jsem na to reagoval a jak sem celou situaci vzal. Je to něco co si zapamatuji, protože jsem nezradil vlastní přesvědčení, že nic není dobré a špatné, vše je tak jak má být. Že jsem to dokázal krásně vzít s nadhledem, že se to prostě stalo a tak se stalo, už s tím nic nenadělám a je zbytečné se nad tím vztekat. Tak jsme se bavil 😀

Modřina se hezky rýsuje - simpsním

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Je to zajímavá zkušenost která mě zase o něco posouvá a pomáhá mi najít hranice mého pohodlí 🙂

 

Díky, že si to dočetl až sem 🙂 Pokud máš stejnou zkušenost nebo nějaký fígl či rady, neváhej mi napsat 😉

10 thoughts on “Jaký je život se zlomenou klíční kostí?

  1. Ondra S says:

    To datum je magické! Mám narozeniny. Jinak skvělej článek 🙂 Jak píšeš o tom adrenalinu tak jsem tam viděl svůj úraz když jsem si tu ruku utrhnul 😀 Postroj je na to stejnej a usínání na zádech jsem se naučil pod silnou dávkou léků proti bolesti 😀

    • MajkCajk says:

      Hezky! 😀 Doopravdy magické datum!
      To jak jsem si rychle zvykl na usínání na zádech mě až překvapilo, spí se mi lépe a i když se teď budím se sluncem a v 7 ráno tak jsem víc vyspaný než kdykoliv předtím, skvělá zkušenost 🙂

  2. Terez says:

    Ahoj!
    Sama mám zlomeninu klíční kosti, ale musím říct, že oproti zlomenemu malíčku tohle byla bolest!
    Jela jsem na toboganu (jo asi jen blbec se může poranit na toboganu,proto se všichni smali:D)no a napalila to do ty zdi,vzapeti jsem se ptala brachy jako jestli nevypada nějak divně to rameno (protože, jsem věděla že něco není v pořádku) řekl mi že ne…Ale pak jsem sama věděla že tohle asi nebude jen naraženina,ale něco víc…
    Odvezla mě rychlá a měla jsem strašnou potřebu se smát, taky jsem si povidala s těma ze sanitky a v pohodě lidi..
    Tím končí můj příběh;D
    PS: Klíční kost jsem si zlomila měsíc po tom,co mi sundali sádru😂

  3. kk says:

    Stalo se mi až na výjimky to samé, co tobě. Musel jsem se smát, jak sem se procital tvým textem, viděl jsem sebe:) slrovnez sem si zlomil klicni kost pri jízdě na skateu. Opravdu nejsme nemsrtelni, ale beru to jako novou zkušenost a teď už je to měsíc po pádu a všechno je veselejší. Keep rolin…

  4. Denisa says:

    Ahoj, včera se mi taky poštestilo..pád z kola, vypadal nevinně, ale už jsem se nezvedla. Sanitka mně odvezla do nemocnice a dneska trpím jak pes celý den v posteli a to je teprve začátek. Tak snad se to rychle zahojí.

  5. Před pár dny se poštěstilo mé skoro čtyřleté autistické dcerce 🙈 lezla do povlaku od peřiny tak usilovně, až zahučela z postele 😔 návštěva urgentu tak poetická nebyla… nechali nás hodinu a půl čekat 😖 spíš jsem myslela, že nás dřív vyhodí, než ošetří… řvala jak tur… ale přežily jsme a všichni kolem taky… zato teď ji uhlídat je peklo, je děsně hyperaktivní… a bojí se lehnout si, že to bude bolet…

  6. Viktor says:

    Ahoj, krásné napsaný článek, obdivuji tvůj nadhled, pozitivitu a optimismus. Stalo se mi to také na skate cruiseru, auto mi nedalo přednost a já byl v myšlenkách a než stačil pohotově zareagovat už jsem ležel ramenem na patniku. Jen u mne je to vymknuti 3stupne a jsem před operací. Tak doufám, ze to vše zvládnu a naučím se s tou bolestí žít, něco si z toho vezmu a budu mít čas přemýšlet nad změnou. Dodal jsi mi naděje a odvahy dívat se na to více pohodoveji.

    S pozdravem Viktor

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.