Jak jsem vydržel 3 a půl minuty nedýchat

Rád bych vám popsal příběh o tom, jak jsem se dostal k zajímavému cvičení, co to semnou udělalo, na jaké zlepšováky jsem přišel a jak jsem při něm toto pondělí nejspíš na chvíli ztratil.

Jsem člověk zimomřivý, i když miluji sauny, nemám problém se studenou vodou a cvičím, tak se mi často stává, že jsem na zastávce a klepu zuby. Je mi prostě často zima.

Se studenou sprchou jsem už od září kamarád a každé ráno se na chvíli potkáme, žádné dlouhé milování, šup sem, šup tam a uvidíme se zase zítra. Každé druhé ráno do posilovny, pořádně se zapotit a rozdmýchat svůj metabolismus, ale ani toto nepomáhalo ve chvílích kdy jsem večer stával na zastávce a čekal jako správný Pražák CELÝCH 10 MINUT na tramvaj „co to je toto?!“

Jedno odpoledne když jsem se s v zájmu prokrastinace brodil zákoutími Youtube, jsem znovu narazil na metodu jménem Wim Hof. Píšu znovu, protože už to bude pár měsíců co jsem díky tomuto videu začal odebírat tuto ženu Sorelle Amore Nejspíš kvůli tomu krásnému úsměvu, no divte se mi 😛

Cvičení je pojmenováno podle Wim Hofa, chlapíka který trhá rekordy v pobytu ve studené vodě, ve sněhu nebo třeba běhá maratony v poušti úplně bez vody a podobné. Více o něm zde.

A tak jsem si řekl, že to zkusím.

Jedná se o cvičení kdy se 30x zhluboka nadechnete a vydechnete, při posledním výdechu vydechnete úúúplně všechno a držíte. Jakmile budete mít nutkavou potřebu se nadechnout tak se zhluboka nadechnete, napočítáte do 20ti a tohle je jedno kolo. Dělají se kola 3 – 4. Dýchání, zadržení, velký nádech, zadržení a znovu.

Po tomto cvičení si dáte sprchu. Pokud začínáte tak jemně teplou a postupně ochlazujete a měli by jste se po pár dnech dostat s kohoutkem úplně na stranu ledové vody a pod ní vydržet pár minut.

Velmi mě bavilo při tomto cvičení sdílet zážitky s tátou, kterému jsem při jednom telefonátu o wim hofovi vyprávěl a on to najednou začal také praktikovat. Docela mě překvapil, když mi hned po prvním cvičení volal že zvládl vydržet 2 minuty 45 sekund. A to jsem si říkal jaký jsem frajer. Táta se do toho pustil s velkou parádou a tak jsme každý den mohli po telefonu sdílet zážitky, objevy a překonávání svých časů. Plus to, že jsme po pár měsících měli znovu něco společného co jsme mohli prodiskutovávat, hodnotit a kvůli čeho si volat, byl zážitek který bych za nic nevyměnil. Teda až na to, moct to prodiskutovávat osobně a ne přes telefon :).

Následky

Přestal jsem kouřit, úplně.

Nejsem kuřák, ale co si budeme povídat, dám si 2 piva a když jdou všichni na cigáro tak se připojím a dám si taky. Když jde spolubydlící na balkón si zapálit, občas si dám s ním a pokecáme. Tohle cvičení mě ale naučilo si mého dýchání více vážit než doposud a tak jsem najednou začal říkat ne s pevným přesvědčením. Najednou jsem necítil potřebu a už vůbec ne chuť si dát.

Kocovina, ne díky.

To si jako přestal i pít?

Tak zase nebudeme úplně magoři, že ano. Je pravda, že piju méně, ale když jsem si dal o pár piv více než obvykle, na další ráno jsem to cítil. Tohle cvičení spojené s čerstvým vzduchem, dýcháním a studenou sprchou mě dokázalo kocoviny hodně rychle zbavit, nebo alespoň zmírnit následky.

Dýchám lépe, dýchám vědoměji. Méně se potím a už mi není zima. Není mi zima!!! To je to proč tohle celé utrpení, ono totiž, zhluboka se tolikrát nadechnout a vydechnout není nic příjemného, občas máte pocit že se vám zvedá žaludek, častokrát mi nebylo dobře. A studená voda po ránu je občas peklo, zvlášť pokud na to nejste zvyklí. Ale tohle cvičení stojí za to každým ránem víc a víc.

Tyhle plusy, které jsem vyjmenoval totiž vůbec nemusí být pro Vás zajímavé a taky se třeba nemusí projevit, v tom je to super, každý díky tomu pozná něco jiného. Táta poznal úplně jiné přínosy, už jen třeba to, že se najednou pouštěl do věcí do kterých se mu dlouho dobu nechtělo, a najednou to šlo samo. Zvětší se Vám objem plic, budete mí lepší náladu a možná úplně něco jiného 🙂 Wim často ve svých videích zmiňuje tuto metodu jako poznání sama sebe. Ono totiž, při meditaci se soustředíte na dech a učíte se soustředit vaši pozornost na jednu věc. Jakmile při tomto cvičení vydechnete tak najednou není nic, je jen klid, jste tam jen vy, v hlavě ticho, v nejlepším případě i v místnosti ticho. Tohle jsou zajímavé 2 minuty. A to nemluvím o tom překonání sama sebe v nedýchání a potom při sprchování ledovou vodou.

Tohle pondělí bylo zvláštní.

Od pátku jsem držel půst, v neděli večer jsem ho přerušil skvělou polévkou a v pondělí už jsem se vracel k normálnímu jídelníčku. A jelikož jsem byl nějaký nedočkavý tak jsem si hned to ráno zacvičil a zakončil to wim hofovou metodou. Už při prvním dýchání jsem cítil brnění v rukách a na obličeji a s postupným opakováním se to stupňovalo. Při třetím dýchání jsem byl celý ztuhlý a necítil jsem většinu svého těla. Byl to zvláštní stav, nemohl jsem se vědomě uvolnit a tak jsem začal jednotlivé ztuhlé svaly zatínat. Jakmile jsem je totiž napnul, uvolnili se dobrovolně 🙂 Co bylo ale zajímavějšího, bylo samotné zadržení dechu. 3 minuty už se mi podařilo překonat. Taky to byl zvláštní stav. Toto bylo ale jiné…nebylo to příjemné. Mám totiž takový pocit že jsem někde u třetí minuty ztratil vědomí, aneb si nepamatuji na co jsem myslel, probudil jsem se až těch 3.40 kdy jsem se nadechl a sáhl po mobilu abych zastavil stopky.

wimhof

Zajímavý zážitek.

Sáhl jsem si na svoje maximum a vím kde je ta hranice. Tohle není něco co se vám stane po prvních pár cvičeních, máte hodně obranyschopných reflexů, které ať chcete nebo nechcete, dokáží odpojit vědomé ovládání těla a prostě se za vás nadechnout. Proto tohle cvičení nedoporučují dělat ve vodě.

V tomhle cvičení budu pokračovat 🙂 Baví mě to, vidím hodně rychlé výsledky a hlavně cítím jak to mění každý den. Spojení dýchání a studené sprchy je parádní. Mám občas trošku problém naskládat meditace, cvičení pěti tibeťanů a wim hofa za sebe abych nemusel vstávat v 5 ráno abych to všechno stihl, ale prozatím to nějak střídám s meditací. V dalším příspěvku se chystám podělit o nějaké mé zvyky z každého dne, jak mě mění a proč je dělám :), takže o tomhle příště.

Díky že jste to dočetli až sem. Snad jsem Vám svou zkušenost předal a probudil ve Vás alespoň malý zájem si toto cvičení vyzkoušet sami.

Budete překvapeni co dokážete.

 

4320 minut bez jídla

Mám za sebou dlouhý víkend plný zajímavých a silných zážitků, a protože jsem po zrovna ve vlaku a po dlouhé době jedu domů, tak mě napadlo, že bych mohl dát dohromady pár písmenek dohromady a podělit se o tuto zkušenost :).

O víkendu jsem držel 72 hodinový půst. Nic nejíš, jen piješ. Ano, jen vodu. Ano, jsem divnej. Ale ne zas tak moc, nebo teda spíš, ne sám. Kamarádka to totiž držela semnou (takže je divná i ona 😛 )  Inspiroval mě spolubydlící, když se nám jednou pochlubil, že tento půst nedávno podstoupil. Hodili jsme řeč, pak jsem o tom slyšel i v záznamu Duši K na youtube odkaz –  doporučuje 10/10 Cajků) a slovo dalo slovo a s Luckou jsme v pátek večer už mluvili o tom, že zítřejší snídani tak trochu vynecháme.

Zkušenost s půsty mám, ještě nedávno jsem držel přerušovaný půst 20/8 (20 hodin se nejí, 8 hodin potom ano) a i s dlouhodobými půsty, které jsem držel při svém hledání vize. Takže jsem tak trošku věděl do čeho jdu. Jenže tento půst byl jiný, už jen z toho důvodu, že jsem se neizoloval a nebyl jsem sám v přirodě. Byl jsem doma, u ledničky nebo venku kolem lidí a restaurací. A tak, mě čekal úplně nový rozměr postění se.

Asi bych rád začal tím, proč. Proč by normální člověk nejedl, když může? Pro zdraví, jak fyzické, tak i psychické. Pročistí se vám celé tělo a odpočine si. Pročistí se vám myšlenky a zpomalíte. A i další důvody, ale teď k průběhu celého tohoto jídelního celibátu.

V sobotu se probudit a nesnídat bylo v pohodě. Hlad jsem začal cítil až kolem oběda, ale jelikož hlad znám, tak mě zas tak moc nerozhodil. Co mě ale trošičku dostalo, byly ty všechny okolnosti, které se dostaví s hladem, a to je v první řadě únava. Měli jsme sraz v Lucerně, kde jsme si nacvičovali naše vystoupení na středeční ples a já při každém pohybu cítil, jak by si mé tělo nejradši sedlo. To byla chvíle, kdy jsem jel z posledních cukernatých zásob v těle. A tak i má nálada a můj úsměv trošku odpadl. K večeru jsem byl už úplně zničený a šel spát v 10.

Sobota v Lucerně 🙂

Na další den jsem se probudil po 11 hodinách spánku! To, když jsem si spočítal (což mi až s překvapením trvalo 😀 – sorry, no sugah) tak mi vážně spadla brada. Moje maximum je tak 9 hodin v kuse, za poslední rok, nedokážu spát déle, ani po alkoholu, ani s velkou únavou. A tak jsem pochopil, že moje tělo opravdu potřebuje odpočinek a s touhle myšlenkou začala má neděle. Najednou všechno, co jsem kdy dělal, tak jsem nyní dělal poloviční rychlostí. Chození, mluvení, přemýšlení, všechno. A bylo si to velmi zajímavé uvědomovat. Tramvaj jsem před očima nechal odjet, protože prostě dneska mám čas! Zpomalil jsem, pořádně dýchal a rozhlížel se. Byl to taky den, kdy se mi zbystřili všechny smysly, hlavně čich. Cítil jsem všechno, kebab z vedlejší ulice, převoněnou paní z vedlejšího vagónu v tramvaji a jakékoliv jídlo co kde kdo vytáhl. Také všechny zvuky byly hlasitější a ne všechny byly zrovna příjemné, tak jsem odložil i na tyto dny sluchátka. A tak jsem dával levou nohu před pravou, mezi tím dýchal a přemýšlel o tom co mě vlastně v životě potkalo a co potká.

Třetí den byl nejlepší. Probudil jsem se rozhodně méně bolavější jak předchozí den, a i náladu jsem měl díky tomu lepší. Náladu bylo celkově zajímavé pozorovat. Byla stabilnější a nenechal jsem se ničím rozhodit, hlavně protože jsem na to prostě neměl energii, nechat se štvát nebo být smutný. Byl jsem prostě, takový…spokojený, ani ne šťastný, ani ne smutný. Sám se sebou spokojený. Tenhle den jsem šel ráno do práce a pak do školy 🙂 Měl jsem najednou tak o 3 hodiny více času, když jsem nemusel jíst a zabývat se jídlem 🙂

Na třetí den večer udělala Lucinka výýýbornou řepovou polévku a já si ji vychutnal jako nikdy.

A řeklo by se, že můj zážitek zde končí, ale to ne…

Z tohoto víkendu si beru nejenom zážitek z hladu, ale také dost zkušeností, co se půstu a sama sebe týče.

Jídlo před a po.

Jelikož jsem do sobotního rána ani nebyl rozhodnut jestli doopravdy budu držet toto třídenní šílenství (:P) tak jsem se fajně ještě večer nadlábnul rýží, masem a zeleninou. A jelikož jsem byl na konci nedočkavý, co se prožitků z chutí týče tak, když tam vedle spolubydlící začal dělat halušky s brynzou, nedalo mi to a trošku jsem si řekl – not the best idea.

Více zdravých tuků(avokádo, kokosový olej, rybí tuk), tyhle mě pak drží nad vodou druhý den, kdy mi dojde cukr a méně masa před a rozhodně pomalejší vracení se k normálnímu jídelníčku po půstu. pzn. majkacajka – taky jsem nemusel jít v pátek cvičit. Cvičení -> Tělo chce více energie na regeneraci -> více jídla -> těžší půst.

Takže rozvrh jídla před a po <3

Chutě a pozornost při jídle

Jím u počítače. Jím u mobilu. A moc rád si k tomu jídlu něco pustím – podcast, youtube. Jakkoliv se rozptýlit abych to jídlo rychleji uběhlo. A to je něco, co si z tohoto půstu beru jako návyk, který chci změnit. Našel jsem si pohodlné místo na posteli u zdi(nemám jídelní stůl – tough student life) kde budu sedávat a nebude mě nic rušit. Já tak chci trénovat moji plnou pozornost na jídlo a chutě. Nezapomenu na tu koprovku, kterou jsem měl v úterý na oběd. To byla taková dobrota, všichni kolem mě mluvili a mluvili a já je vůbec neposlouchal jak mě ta chuť pohltila. Chci, aby se každé mé jídlo stalo takovým zážitkem.

Příroda

Ta sebereflexe v přírodě má při půstu něco do sebe a nyní mi ta příroda trošku chyběla. Rád bych si příště ten víkend naplánoval tak aby se mi i této příležitosti dostalo 🙂

Více meditace, více ponořování se do sebe

prosím!

I když jsem se při pondělním vaření na tu polévku těšil jak malý Jarda na Vánoce, tak sotva jsem najel na klasický jídelníček, už se těším na začátek roku, až si tuhle zkušenost budu moct zopakovat. Miluju tyto vytržení z každodenní komfortní zóny, zvlášť když se týkají překonání těla a vůle.

Od půstu se cítím skvěle, cítím, jak každé dobré jídlo mé tělo nabíjí. Mám větší radost z vody a z energie kterou mám. I ta kocovinka dneska je o poznání příjemnější než bych si zasloužil :P. Půst beru jako poděkování mému tělu za tu velkou službu kterou mi každý den dává 🙂 <3

Také velké blahopřání Lucce, která tohle zažívala semnou a v některých chvílích rozhodně snášela lépe než velký Cajk. Natož, že půst držela poprvé se s tím poprala s velkou odvahou a radostí 🙂 Děkuji, že si mě občas nakopla, když jsem to potřeboval 🙂

A vám dík, že jste to dočetli až sem. Pokud máte otázku, podobnou nebo rozdílnou zkušenost či radu do dalšího půstu, sem s tím! 🙂

Haw.

Půstem k větší váze

Tak jo…

Ožehavé téma, proto hned ze startu začnu upozorněním. Chystám totiž psát o něčem, na co má každý svůj vlastní názor a každý to dělá po svém. Hodlám psát o stravování, co hůř, hodlám psát o stravování při cvičení a nabírání váhy, což je ve fitness světě těžký téma. Každý, kdo cvičí jí nějak jinak a občas až moc ostatním předhazuje, jak to dělá on a jak je to tím pádem správné.

Já zde, skoro jako pokaždé, vám chci popsat svou cestu. S čím jsem začal, jak to probíhalo, jaké to mělo výsledky a u čeho jsem nyní 🙂

O mém cvičení se chystám psát už dlouho, ale vždy když se do toho pustím, tak je to pro mě už téma tak rozsáhlé, že to radši nechám být. Dnes se ale hodlám jen a jen soustředit na to, jak jsem u cvičení jedl a dobrat se k tématu mého nadpisu 🙂

Březen 2016

Mladý a nerozhodný Majk se rozhodl posilovat. Snad pro to, aby se zalíbil holkám, nebo aby zničil své komplexy z puberty, tak či tak, se rozhodl do toho skočit a minimálně 3x týdně se dostat do posilovny a něco tam ze sebe při zvedání vypotit. Netušil ale jak dlouhá a spletitá cesta ho čeká.

Začal jsem u svého mentora Marcela :), který mi pomohl s prvním jídelníčkem a doporučil sérii cviků na kterých jsem začal.

Začal jsem na výměně snídaně, která se do té doby skládala z müsli nebo ovesných vloček, na vajíčka. A to hodně vajíček. Naučil jsem super palačinky a zjistil, že je to ideální kombinace vloček, vajíček (třeba i 4) a mléka. A hlavně jsem zařadil svačiny a také druhou večeři, která se skládala převážně z tvarohu.

Pátek vystřídal pátek. Já postupně něco přibíral na váze. Jídelníček jsem postupně tvaroval podle obrazu svého.

Změnil jsem trénink za jiný a pak znovu a třeba jsem zkusil ještě jeden nebo 3. Večerní tvaroh jsem proměnil na proteinový shake s tvarohem a mlékem. Obědy a večeře jsem najednou stíhal udělat během 20 minut. S jezením to ale bylo těžší a těžší…

Má strava měla několik problémů:

Můj žaludek

Už si ani nepamatuji dobu, kdy by mě tento hlavní zažívací orgán nezlobil. Před maturitou, kdy jsem ještě necvičil, jsem s ním byl u doktora, ráno jsem totiž nezvládal müsli, už ani poloviční misku. Vždy mě z něj ke konci natahovalo. Polykal jsem měsíc tabletky, zlepšilo se to.

Tvaroh na večer. Uf, tohle mi dalo hodně zabrat. Když si vygooglíte ekmofortní postavu (ta má – vysoký a hubený) tak se tam vždy doberete k tomu, že by měli mít druhé večeře, více bílkovin a nenechat zažívání odpočinout. A tak jsem jedl tvaroh, a ten mi dělal docela problém. Nejdřív mi z něj na druhý den bývalo špatně, poté, pár měsíců na to, jsem se z něj přes večer začal brutálně potit. Ale to tak, že jsem mohl spát s otevřeným oknem, přítelkyně vedle mě mrzla a já ráno mohl ždímat věci na spaní.

Nezvládám velký jídla. Při téhle stravě jsem vždy obdivoval své sparingy, kteří přišli po tréninku do restaurace, dali si pizzu a po něm ještě Burgra. Já měl problém už jen s tou pizzou. Můj žaludek toho prostě tolik nepobere ať se snažím, jak se snažím…

Mezi další body patří určitě to jak pomalu jím. Ranní 4 vajíčka mi občas trvala i 30 minut. Takže má rána, s cvičením, meditací a sprchou, najednou trvala 2 hodiny. Dostat se někam ráno na čas pro mě znamenalo vstávat fakt brzo nebo přijet pozdě.

 

Pointa je ta, že mi opravdu dělalo problém jíst více…

 

A tak když jsem v podcastu slyšel tuhle část, něco ve mně zazvonilo:

(od 28:17 , stačí poslouchat jen minutu 🙂 )

 

O přerušovaném půstu jsem už párkrát slyšel od Tima Ferrisse. Vždy jsem se ale toho trošku obával, hlavně kvůli tomu, že bych tím mohl ztratit co jsem tak pracně nabral.

 

Přestal jsem jíst.

Pointa je taková. 16 hodin nejíte a pak máte 8 hodinové okno ve kterém do sebe nasáčkujete co se vám zlíbí.

Asi 4 hodiny jsem strávil hledáním a čtením čehokoliv o přerušovaném půstu, ale nikde jsem nějak nenacházel odpovědi na mé otázky ohledně přibírání svalové hmoty při držení půstu.

Kamarád mi dal kontakt na kamaráda, který s půstem má zkušenosti, ten si semnou vyměnil pár písmenek a tadááá! Nový tréninkový i jídelní plán byl na světě 🙂

A tak jsem začal…tedy přestal jíst 🙂

Pozměnil jsem trénink, soustředím se jen na komplexní cviky (Dřep, Bench, Mrtvý tah) a jím až oběd pak 2-3 svačiny a večeři. Zkusím tady teď vypíchnout nějaké své plusy a mínusy tohoto půstu 🙂

Plusy +

+ Čas! Můj asi největší přínos. Ráno si nemusím dělat snídani a pak jí nemusím do sebe dostávat. Prostě hodím espresso, naplním lahev vodou a mám až do oběda volno.

+ Oběd mi teď neskutečně šmakuje… jakože mi chutná 😀 Dokážu najednou klidně spořádat 2 vydatné kuřecí prsa, rýži a zeleninu za normální dobu kdy se oběd jí (netrvá mi to hodinu jako předtím)a ještě si na tom skvěle pochutnám! :)) Z toho mám asi největší radost.

+ Ranní cvičení. Díky tomu, že nemusím řešit snídani, nemusím ani řešit trávení před posilovnou či při cvičení. Prostě jen do sebe hodím espresso, do lahve si přidám BCAA a jdu cvičit. A ještě stíhám práci na 9!! 🙂 Je to pro mě záruka skvělého dne!

+/- Je to totiž tak nějak napůl. Každodenní překračování komfortní zóny. Každý den ráno tak trošku bojujete s hladem, občas méně, občas více. Zvlášť obtížné to je, když nemáte co dělat, například když jste v práci, při které, jako já, občas prostě jen stojíte a čekáte až přijde zákazník. To pak je hlad hlasitější jak vaše myšlenky!

 

Nevím, jestli jím dostatečně. Upřímně je to tak trošku moje lenost, ale nedostal jsem se ještě k tomu, abych pořádně změřil příjem kalorií v daném 8 hodinovém oknu. A tak se snažím prostě jíst hodně, ale je to dost? Kdo ví…(možná že víte vy, můj přibližný jídelníček najdeš na konci příspěvku 🙂 )

Nálada. Co si budeme, jídlo nás dělá šťastnějšími a musím říct, že jestli pro mě něco bylo prvních pár dní fakt těžké tak to byla špatná nálada a taková podrážděnost. Ale znáte to, jsou dny a jsou dny. Občas mi půst nedělá vůbec žádný problém a cítím se skvěle (většinou dny s posilovnou na začátku) a občas je prostě všechno na hovno, chce se vám spát a nebo si alespoň lehnout a nic nedělat.

UPDATE po 3 týdnech: Změny nálady už se úplně ustálily, byl to fakt docela nezvyk na začátku.

 

Dal jsem se do skupiny Interminate fasting na facebooku a jestli mě něco překvapuje, tak jak po tom lidé hubnou. Každý den tam je nejméně 5 příspěvků od lidí, kteří zhubli opravdu hodně váhy díky tomuto způsobu. Jí nějakých 1500 – 2000 kalorií denně (podle váhy a výšky) a kila jim jdou fakt slušně dolů.

 

13kg dolů za 4 měsíce.

 

Jeden z mnoha důkazů jak to pro některé lidi může být opravdu velkým přínosem. Nějaké to ranní cvičení k tomu a kila jsou dolů jedna radost :))

 

Život je o testování. O testování hranic, způsobů a možností. Pro mě už je to dnešním dnem třetí týden, co jsem nesnídal (předtím jsem 24 let pravidelně každé ráno snídal) a baví mě to. Těší mě každý den, kdy jsem ráno lehký a mám čas. Hlavně ten čas!! Těší mě, jak se po tom cítím a taky jakou mám chuť na oběd a i ty svačiny potom :)) Kdo ví, jak dlouho mi to vydrží 🙂 a hlavně jestli to zabere a konečně něco pořádně přiberu 😛

A když ne, tak ne… Narazím příští měsíc třeba na jiný způsob a jiné překračování mé každodenního navyknutého komfortu :))

 

Díky za přečtení.

Slunce v duši :))

 

PS: zde je pro pořádek můj jídelníček a cvičební plán

Oběd(12:00) – 2 kuřecí prsa, rýže nebo brambory + zelenina (rajče, okurka, paprika, ledový salát) Majkova klasika ve spojení s sladkoostrou omáčkou 😀

Svačina 1 – Smoothie – Majkovo narvané smoothie CoŠpajskaDá – jemné vločky, protein (v den cvičení), banán, arašídové máslo, chia semínka a prášek z lněných semínek.

Svačina 2 – Cottage a chleba

Svačina 3 – 3 vajíčka s hermelínem 🙂 mňam.

Večeře – rýže/brambory + kuře + zelenina, oběd v menším 😀

 

Cvičení – všechny sety 5×5, zvyšuju po každém tréninku o 2,5kg

Plán A – squat, wide bench, pull-ups/barbell row

Plan B – squat, close bench, deadlift

Proč máme tolik věcí? Aneb o našem krátkém stěhování

Minulý týden jsme se s Deniskou rozhodli přestěhovat těch našich pár švestek. Jak už to se stěhováním bývá, tak docela zahýbe s vaším životem a uvědomíte si u toho taky pár věcí. Protože i pro nás toto byl neobyčejný zážitek, rád bych se o něj podělil skrz pár písmenek tady s vámi 🙂 <3

Long story long

Příběh se táhne až do září 2016, kdy jsme poprvé společně navštívili Jarov v rámci VŠE FESTu. Tam jsme se potkali s Martinem Reyem a povídali jsme si o Jarově a bydlení tam. Vyzradil nám nejlepší bydlení na kolejích, a to slovy s poukázáním na Jarov III.G „Tamta kolej, 7 patro a výše, s balkónem na západ. Tam je ten nejlepší výhled v celé Praze“.  Na kolejích jsme nikoho neznali, takže o kráse výhledu jsme se přesvědčit nemohli, rozhodli jsme se ale Martinovi věřit. 🙂

 

 

S Martinem na VŠE FESTu v září

Takticky jsem si tedy nastavil upozornění druhého každý měsíc ( 1 – 5. Den v měsíci je na vystěhování z kolejí) a pravidelně jsem kontroloval jakékoliv uvolněné pokoje. Poté jsem spamoval Niku, která už tady bydlela, jen níž, aby zašla zkontrolovat čísla uvolněných pokojů, jestli mají výhled na západ 🙂 (tímto ti mockrát děkuji <3)

Celých 5 měsíců se mi nedařilo nic zajímavého najít. Většinou se z pokoje odstěhoval jen jeden člověk anebo byli pokoje nízko.

Třetího března 2017 se nám rozzářili očička, protože se v systému uvolnila 2 místa v pokoji v 10. patře od začátku dubna. Začal jsem tedy vedoucí zásobovat maily a obvolávat aby nám pokoj zarezervovali a my se mohli nastěhovat. O týden později už bylo vše rezervováno a nám už nezbývalo nic jiného než se těšit.

 

Jaké byly naše hlavní důvody přestěhování se z Blanice?

Vzdálenost

Největší trápení nám vždy zaručila doprava. Každodenních 40 minut do školy (bus, metro a tramvaj) pro nás nebyla žádná velká radost. Jakýkoliv přesun do centra nám zabil opravdu hodně času.

O večerních spojích ani nemluvím. Ještě víc jsme se natrápili, když už jsme věděli, že se přestěhujeme na Jarov. Při přesunech jsme pak často vyhledávali nejenom cestu domů na Blanici, ale také, jak by to asi trvalo, kdybychom už bydleli na Jarově. Vidět tam 30 minutový rozdíl vás dokázalo naštvat 😀

 

Myslím si, že ani další důvody není potřeba zmiňovat, i tento samotný stál za celé to trápení se stěhováním.

 

Stěhování!!

Konečně už to přišlo! Velké stěhování národů. A teprve nyní jsme si začali pořádně uvědomovat, kolik jsme si nakřečkovali věcí! Začali vytahovat staré zaprášené závěsy, staré deky a krabice. A jelikož jsme balení samozřejmě nechali na poslední chvíli, tak jsme neměli čas jednotlivé věci procházet a přemýšlet co se nám bude hodit a co ne. Nějaké věci jsme vyhodili, většinu jsme ale museli vzít s sebou a vyřešit jejich vyhození nebo prodej později. A jelikož Majk už žije v Praze nějaké 4 roky a nejezdí domu tak často, tak těch věcí opravdu nebylo málo.

Sbohem alternativní stolečku plný nepořádku!

Balení v plném proudu

Přátelé

Co bychom si počali bez přátel? Zvlášť, když jde o stěhování. Pokud jste se někdy stěhovali a poprosili někoho o pomoc, dokážete snad pochopit moje hluboké ocenění všech, kteří nám pomohli přestěhovat, přeskládat a sestavit všechno naše harampádí.

První krok byl dát vše do krabic a převést to z Blanice na Jarov, s tím nám pomohla báječná Jiří, která nám nabídla svého „kombíka“ a vlastní řidičské schopnosti na sobotní odpoledne :). (Jiří, jsi skvělá! Děkujeme! <3 ) a Rosťa díky jehož svalům jsme dokázali přenést nemožné 🙂 (Díky!)Celé 2 plně naložená auta nám zavezla. Bohužel jsme opravdu podcenili množství našich věcí a špatně si vynahradili čas na jejich zabalení a tak jsme ještě večer museli se autobusem (krásných 50 minut) vrátit a připravit další věci na zítřejší převoz.

S tím se také pojí další zajímavá zkušenost. Kdy po celém dni balení, stěhování, přenášení, vynášení, a přepravy, jste doopravdy vyčerpaní. A alespoň za mě, naštvaní sami na sebe, že máte tolik zbytečných věcí, které nepoužíváte a nepotřebujete. Jsem znovu poznal sílu našeho vztahu. Kdy se dokážeme domluvit, povzbudit a naplánovat další kroky ke spokojenosti nás obou :). Tohle se pro nás stalo další lekcí, která nám potvrdila, že spolu dokážeme vycházet v časech dobrých, i těch ne zrovna příjemných.

Něco po půlnoci, už nemáme síly na další vybalování.

 

Za další den a další velkou pomoct dlužím velké díky Blonckovi (Davidovi pro neznalé), který nám pomohl převést poslední věci z Blanice.

Druhý den byl dnem škrábání a malování. Po příjezdu nás totiž zhrozily nechutné polepené a popraskané zdi, takže jsme si řekli, že nebudeme otálet a dokud máme vše v krabicích, tak vymalujeme. Ráno jsme skočili pro náčiní a já škrábal a maloval co to dalo.

Původní zeď

Díky mým špatným výpočtům mi po 1. vrstvě došla barva. Takže, ještěže máme další kamarády, kteří náhodou mají bílou barvu navíc, kterou jsou ochotni darovat 🙂 Velké díky Dominiku! <3

Velký boj o skvělé bydlení tímto ale nekončí! Po dvou dnech zpátky na Blanici (další báječná jízda autobusem <3 ), kompletní vyklizení kolejí a předání klíčů správkyni uklízeček. Překvapilo nás, když při východu popadla asi 5 papírových, uschovaných tašek z Alberta se slovy „zabavuje se“. Vše se odehrálo tak rychle a my si pořádně ani neuvědomili, že tohle není úplně správné, že jsme ani nestačili zareagovat. Jsou to jen tašky, já vím, ale přece jenom, nebyly úplně její, nebyly na vyhození (dával se do něj třízený odpad) a nejsme ve školce, aby se cokoliv „zabavovalo“. Promiňte holky 🙁 Snad vám ty tašky teď nechybí.

Zbytek věcí jsme museli převést už autobusem.

Majkovi pak už po těch pár dnech trochu ujely nervy, když mu dole ve večerce paní nechtěla vzít pár flašek od piv na vrácení. Majka to kapánek překvapilo, tohle se nestává, ale po tom celém víkendu, se mu ani nedivím.

 

Zpátky vybalovat, utírat, vyhazovat, a hlavně se učit na Databáze. V pondělí odpoledne jsem zjistil, že mám cca 24 hodin do testu z Databází. To na veškerém tom nepořádku kolem vůbec nepřidalo na kráse.

 

Že by tohle mohlo být už všechno? Vybaleno, test jsem zvládl a dobrý? Ale vůbec nééé…

V úterý mi Dominik nabídl nábytek od kamaráda (velkou postel, 2 stoly a velkou skříň), ale po tom zmatku a stresu z víkendu jsem doopravdy neměl chuť ani sílu na nějaké další stěhování. A z představy nutnosti si půjčit dodávku, dojet pro nábytek, vystěhovat, nastěhovat se mi akorát ježily vlasy na hlavě. Takže jsem odmítl.

Ve středu mi volá, že mi všechen nábytek doveze večer pod koleje. Že už to stačí jen vytáhnout nahoru a složit. Na středu večer jsem měl domluvenou návštěvu Vadima a následné pivko a chill na balkóně. Místo toho jsme do 11 večer stěhovali a montovali nábytek. I tobě velké díky Vadime, pochopím, když se se mnou po tomhle nebudeš chtít dál bavit 😀 (please don’t do that)

Takže zhruba po týdnu si už konečně spokojeně bydlíme. A my jsme naivně mysleli, že to zvládneme za víkend 😀

A že všechno tohle trápení se stěhováním jen pro kratší cestu do školy(12 minut)?

To jste ještě neviděli ten výhled!!!

Výhled z okna 🙂

 

Samozřejmostí je taky následná společná návštěva IKEi, kde si Majk KONEČNĚ koupil svůj vysněný polohovatelný stůl na stání 🙂 <3 . Tím zde přichází i mé další poděkování, a to Honzovi za pomoc s navrtáním a postavením stolu 🙂

 

A následná kolaudačka musela být!

Kolaudačka!

 

Slovo na závěr

Díky tomuto stěhování jsem si uvědomil pár podstatných věcí.

Mám dost věcí, které vůbec nevyužívám a zabírají mi zbytečně prostor. Tím že jsem většinu vyhodil, prodal nebo poslal domů se mi uvolnil prostor ve kterém jsem 🙂 Měl bych častěji procházet šuplíky a popřemýšlet nad každou věcí jestli ji doopravdy potřebuji.

Přátelé! Slovy zde nedokáži popsat jak moc jsem vám vděčný za vaši ochotu a čas mi pomoct. Z celého srdce Vám děkuji! Snad Vám jednou budu moct vaši velkorysost a ochotu oplatit <3

Mám báječnou a skvělou přítelkyni. Tohle už jsem nějakou tu chvíli věděl, ale tohle byla další nezvyklá situace, která mě usvědčila v tom, že mám po svém boku neobyčejně silnou a statečnou ženu.

 

Jsem rád, že jsem s vámi mohl tento můj krátký 😛 příběh sdílet a ještě více jsem rád, že jste to dočetli až sem. Pokud máte stejnou zkušenost nebo vás něco k mému příběhu napadlo, neváhejte se mi ozvat zprávou nebo zde v komentářích 🙂

 

 

Jak mě moje maminka zachránila

Sedl jsem do vlaku a z pohodlí domova se vracím do rušné matky měst. Měl jsem v plánu dopsat svůj rozepsaný příspěvek z minulého cestování, ale doma mě něco tak cvrnklo do nosu, že jsem se rozhodl psát o tom.

 

V poslední době jsem začal poslouchat hodně anglických rozhovorů se zajímavými lidmi. Hodně často o nich vyprávím, o jejich odvaze a rozhodnutích v těžkých situacích. O tom, jak byli šikanováni, jak měli problémy se čtením a psaním, jak se někomu blízkému stala nehoda a tak podobně. Na těchto příbězích potom vyučují své moudra a lekce, kterým se jim díky této zkušenosti dostalo. Vydávají knihy o nápadech, ke kterým díky těmto lekcím přišli. A já je potom poslouchám, obdivuji a vyprávím o nich svým přátelům.

Tento víkend jsem byl doma a s Maminkou jsme si udělali výlet na Javorový, kde mi máma začala vyprávět příběh o tom, jak jsem byl v nemocnici a jak to se mnou nevypadalo vůbec dobře.

Když mi bylo asi 8 let, byl jsem vážně nemocný. Ležel jsem v nemocnici a vůbec mi nebylo dobře. Byl tam tenkrát nějaký šílený doktor, který nemínil připustit, že mi je cokoliv jiného, než že mám zápal plic, na který mě léčil. Léky, ale postupně vůbec nezabírali a mě bylo čím dál tím hůř. Plakal jsem a naříkal. Máma má doteď husí kůži, jakmile si vzpomene, jak jsem jí prosil ať už ta bolest skončí :(. Maminka tam byla tenkrát celou dobu se mnou a konejšila mě. Při každé návštěvě doktora se mu snažila domluvit, ať mě ještě nějak vyšetří, že mi vůbec není lépe. On akorát nadával, že tam furt brečím a řvu jen protože je tam ona se mnou.

Mámě už to nedalo, naštvala se a šla za primářkou nemocnice. Ta za chvíli přišla, i s doktorem za zády, se na mě podívat. Po chvíli, kdy si mě poslechla stetoskopem, mě nechala ihned poslat na rentgen a večer už jsem ležel na sále a z plic mi odsávali hleny, které mě dusily. Léky, které mi dávali, mi to akorát zhoršovaly. Po operaci říkali, že si mě tam ještě 2 týdny budou muset nechat. Díky tomu, že tam Maminka byla se mnou, jsem byl za 2 dny doma, jelikož už jsem tam skákal po posteli 😀

 

Asi o 2 roky později mě máma po delším domácím sténání vzala k doktorce, která mě vyšetřila a zjistila mi zánět mozkových blan. Takže na uzavřené oddělení a do karantény. To máma nechtěla připustit. A i když byla v šestém měsíci těhotenství tak trvala na tom, aby tam mohla být se mnou. Doktorka naštěstí byla dobrou kamarádkou místního primáře, takže nám domluvila pokoj na konci chodby, kde Maminka mohla být se mnou. Maminka říkala, že byla moc ráda, že o to tak bojovala, protože když se koukala, jak tam přivazovali děti za ruce a nohy, aby se nehýbaly a nevyrvaly si kanylu s kapačkou z ruky, byla fakt síla. Já díky mamince jsem toto podstoupit nemusel. Říkali něco o dvou týdnech. Po pěti už jsem zase skákal po posteli, tak mě pustili domů 😀

Do tohoto víkendu jsem si jen matně na tyto nemocniční zkušenosti pamatoval. Máma mi svým vyprávěním osvěžila paměť a já žasl.

Žasl jsem nad tím, jak se máma nenechala odbýt a nebrala ne jako odpověď. Jak šla proti někomu, kdo si myslel, že tomu rozumí a když to nešlo přes něj, tak ho obešla :). Jak si stála za svým a chtěla být se mnou ať to stojí co to stojí.

Je to něco, co si uvědomuji, oceňuji a snažím se vracet kdykoliv mám možnost. Lásky od Maminky se mi dostávalo vždy a nadmíru 🙂 Vždy, když mi bylo špatně, něco se dělo v mém životě nebo jsem potřeboval s někým mluvit, byla tady pro mě. Vždy mi byla nablízku 🙂

V Praze chodím se sluchátky na uších, poslouchám rozhovory a příběhy lidí z daleka a obdivuji jejich činy. A tento víkend jsem si uvědomil, že můj hlavní obdiv bude mít vždy tato žena. Moje maminka má velké srdce, mnoho odvahy a obrovskou energii do života. To, jak za mě bojovala, když jsem byl menší a doktoři si mysleli, že si vymýšlím. To, že každé ráno vstávala o 30 min dřív, aby nám mohla udělat müsli a svačinu do školy. To, jak se postavila své nemoci a bojuje s ní všemi způsoby a nevzdává se.

 

Moje maminka byla, je a bude nejsilnější a nejodvážnější člověk jakého kdy poznám.

 

Naučila mě mnoho věcem. Vařit – Jsem jí z kolejí po telefonu diktoval seznam věci, které mám v ledničce a ona mi vymýšlela, co bych z toho mohl vykuchtit :D. Jak se učit – pomáhala mi se zapamatováním si básniček pomocí vizualizací :). Jak zacházet s penězi, jak se o sebe starat, jak komunikovat s lidmi a mnoho dalších. Hlavně mě ale naučila lásce 🙂 Naučila mě milovat sebe samého a díky tomu také lidi okolo. Ani ne, přes rady a ponaučení, ale vlastní láskou 🙂

 

Miluji tě maminko.
Z celého srdce ti děkuji za to, že jsi mojí maminkou.

<3

Make Majk’s Blog great again

Už je to nějakou tu chvíli, co na můj blog přibyl příspěvek, a nedávno, když mi nějaká neznámá osoba okomentovala můj příběh o zlomené klíční kosti, jsem si uvědomil, jak mi to chybí a jak mě mrzí, že jsem přestal psát. Včera večer jsem si také pročítal svou sumarizaci roku 2015 a posteskl jsem si znovu.

A tak jsem na cestě domů, rozhodnut, že to tak dál nejde a musím s tím něco udělat. A vůbec s celým svým dalším rokem života. Rozhodl jsem se, že udělám veřejný příspěvek a tím se zaslíbím k plnění několika věcí v tomto roce.

Mám pocit, že už jsem dlouho nezkoušel do svého života vložit něco nového, něco nečekaného a nezkoušel jsem už také dlouho pozorovat, co to semnou dělá. Rok 2017 bude jiný.

Můj plán na tento rok je přečíst 20 knih (v roce 2016 to bylo sotva 10 a nerad bych si dal cíl, který není úplně reálný). Vychází to na 2 knihy za měsíc (nepočítám zkouškové, kdy přece jenom čtete jinou literaturu 😛 ). Rád bych přečetl knihy jako:

Tools of Titans od Tima Ferrisse – na tuto knihu se opravdu moc těším!

Čtyřhodinový šéfkuchař také od Tima Ferrisse – potřebuji novou inspiraci k mému vaření 🙂

Mezi budhisty a komunisty, Design vlastního života, Cestování jako životní investice, intimní spojení a mnoho dalších…

 

K tomu abych tento cíl splnil a doopravdy zvládl přečíst všechny knihy (případně si z nich ještě něco vypsat a vložit do myšlenkové mapy na zeď), potřebuji návyk, a to bude docela výzva. Nejde mi totiž tak často, se jen tak vzít od počítače a jít si lehnout či sednout s knihou v ruce. Odlepit se od počítače bez nějakého většího důvodu mi dělá docela problém, a to se musím naučit. Mohl bych toho dosáhnout určením si přesného času, každý den, kdy budu usedat ke knize a nechám všeho být J 30 min před spaním, po jídle nebo v mezičase učení.

 

Jak jsem také začal tento příspěvek, rád bych také více psal na blog, a tak jsem si určil že každý měsíc vydám minimálně 2 příspěvky. Mám plnou hlavu (a Evernote) nápadů na témata jako jsou: mé zkušenosti s Apple zařízeními, aplikace, které neznáte a mohli by vám zlepšit život, cestování, cvičení a nabírání váhy, studium na VŠE je pro mě také tématem, o kterém bych rád psal a v neposlední řadě také láska, protože ta mi za posledních 8 měsíců vykopla život do takových výšin! 🙂 <3

 

Chtěl bych:

  • Sestříhat a nahrát všechny vlogy z roku 2016
  • Přibrat na 87 kg (můj mini fitness goal – tedy potřebuji 7kg svalů navíc 🙂 )
  • Naučtit se postit – každý měsíc se jeden až dva dny postit a pít jen vodu. Nechat odpočinout a vyčistit organismus.
  • Zkusit vyměnit spánek za meditaci – rád bych zkusil jeden měsíc méně spát, probouzet se dřív a dlouho meditovat. Nyní medituji max 25min. Co třeba 45? Co třeba hodina? Zvládnu to? Co to semnou udělá? Co to udělá s následujícím dnem?

Meditace

  • Hard Skill – chtěl bych se něčemu naučit a být v něčem opravdu dobrý. Mám pocit, že se soustředím na hodně věcí a na žádnou pořádně. Chtěl bych se začít soustředit na programování, doopravdy do něj proniknout a najít si práci, kde bych mohl tento skill každý den vylepšovat. Promování mě baví, rád bych u něj alespoň částečně zůstal 🙂 uvidíme…
  • Pamatování – Jeden měsíc věnuji literatuře a kurzům na techniky učení se. Už nyní používám mnemotechniky a svou představivost k zapamatování si různých věcí do školy. Chtěl bych to ale dostat na novou úroveň a doopravdy si umět zapamatovat cokoliv a velmi rychle (proč nás tohle sakra neučí ve škole?)
  • Měsíc her na mozek – S Dendou jsme objevili kouzlo mobilních her Peak, Elevate a Lumocity, což jsou hry, které vám prý zlepšují mozek. Jeden měsíc si všechny předplatím a každý den je budu hrát 🙂 Možná mě to chytne a budu pokračovat, ale spíš chci vidět, jestli mě toto cvičení za nějakých těch 30 dní někam posune, jestli opravdu uvidím výsledek 🙂
  • Life is food, food is life – chci se postit, ale také miluji jídlo (právě proto se chci postit 😛 #thatsdeep ), takže méně nekvalitního masa, více luštenin, méně mouky a chleba, více zeleniny. Snad mi v tom pomůže 4-hodinnový kuchař, snad narazím na ty správné lidi, kteří mi dají tipy jak na to 🙂
  • Přečíst minimálně 2 knihy v angličině, každé ráno poslouchat podcasty v angličtině, psát některé dny do deníku v angličtině.

 

Vyjet do zahraničí na dovolenou, přestěhovat se do bytu, strávit pár dní v lese sám, zkusit si stopování v zahraničí a tak dále…

 

Není to nijak extrémně dlouhý seznam, ale taky to nebude flákárna a to chci. Chci, aby můj život bylo neustálé učení se, testování a zkoušení různých věcí a aktivit, a právě podle toho formuji tento plán.

Nedávno jsem narazil na super článek a tahle hláška mi zůstala v hlavě i ve složce s obrázky :)

Nedávno jsem narazil na super článek a tahle hláška mi zůstala v hlavě i ve složce s obrázky 🙂

Vše jsem zde psal obecně, v mém evernotu to mám rozdělené na měsíce a úkoly dané na každý měsíc v roce, nechtěl jsem vás zde nudit detaily 🙂

 

Tak…uf…ani nevíte, jak mi to udělalo dobře, převést to do písmenek a hodit na web 🙂

 

Pokud vás k mému plánu něco napadne, chtěli byste doporučit knihu, způsob stravování, cvičení, postění nebo jen mi napsat o tom, kolik gramatických chyb jsem zde nasekal, neváhejte a ozvěte se 🙂

 

Zatím ahoj a krásný nový rok!

(ano já vím, je únor, ale když já teprve teď skončil zkouškové L takže teprve teď vůbec cítím nový rok a nový začátek 😀 )

Miluji svou práci

Už nějakou tu chvilku jsem se tady neozval co? Po docela dlouhé době sedím ve vlaku a nemusím se nic učit nebo dělat něco do školy, takže tu chvíli mohu konečně využít k tomu, abych napsal o něčem co už mi dlouho leží v hlavě.

O tom jak miluji svou práci.

Dělám promotéra, propagátora, prodejce, říká se tomu různě (Wiki). Stojím v nějakém obchodu a pomáhám zákazníkům, vyznat se ve výrobcích a vybrat si ten správný. Tahle práce mě velmi baví a hodně jsem se při ní naučil.

Dělám to už od svých 18 let, kdy jsem dostal možnost pracovat pro firmu Epson a promovat tiskárny. Dělal jsem to skoro 2 roky a byla to taková zajímavá nuda. Stál jsem totiž v Elektroworldu ve Futuru v Ostravě, kde je permanentně více zaměstnanců jak zákazníků. Takže jen já a moje myšlenky :). Pak mě „převeleli“ do Makra a tam začala má „kariéra“ :D. Chodí tam úplně jiná sorta zákazníků, většinou lidé co podnikají, nebo v minulosti podnikali, takže většinou nemají tak hluboko do peněženky a rozuměli číslům. Toho jsem tehdy uměl patřičně využít, naučil jsem se přepočítávat stránky na koruny u jednotlivých tiskáren a hlavně zásobníků(cartridge), takže jsem jim dokázal hezky vysvětlit, že místo 3 těchto brutálně nevýhodných zásobníků si můžou koupit tiskárnu která už to má v sobě. Vyzdvihnul jsem patřičné vlastnosti, které by se jim mohli hodit a tehdy jsem se díky tomu 11x objevil mezi třemi nejlepšími promotéry republiky za daný měsíc a jednou dokonce díky tomu vyhrál v soutěži tiskárnu 🙂 (1. v republice). Soupeřil jsem tehdy s promotéry v Praze a Brně a i když jsem měl asi tak 10x menší návštěvnost, tak jsem dokázal vyhrát 🙂

Mladý, oholený štramák reprezentuje v ElektroWorldu

Mladý, oholený štramák reprezentuje v ElektroWorldu

V přestávce mezi ČVUT a VŠE jsem se dostal do práce na plný úvazek jako prodejce na prodejně O2. Takže jsem už neprodával jen produkty, ale také služby, které jsem musel umět navrhnout zákazníkovi 🙂 Měl jsem těžké začátky, trošku jsem bojoval s šéfem a s chozením na čas. Po třech měsících, na konci mé zkušební doby jsem už prodával tak dobře, že jsem byl 2. nejlepší na prodejně a vysoko v kraji. Vrátil jsem se do školy, kdy jsem dlouho nepromoval a nepracoval.

Před nedávnem se mi ale tak trošku splnil sen. Jsem už dlouho velkým fandou notebooků thinkpad a tím i značky Lenovo. Už jsem 2x posílal i svůj životopis promo agentůře která tuto společnost zastupuje na našem trhu, ale beznadějně. Než se k nim ale dostal táta. Využil chvilku, kdy sháněli lidi a už jsem nosil tričko Lenovo 🙂

Netrvalo mi dlouho se naučit všechny produkty a jakmile jsem se dostal do Alzy, už to jelo 😛 Zvlášť před vánoci. Mno a tak jsem se po sečtení tabulek na konci ledna stal jedním z nejlepších promotérů z republiky za 4. kvartál v prodejích a vyhrál díky tomu notebook.

Jeden ze tří výherců za Q4 2015

Jeden ze tří výherců za Q4 2015

Cítím se zvláštně, jak se tady tak honosím, co všechno jsem dokázal, vyhrál a tak podobně. O to mi přitom nikdy vyloženě nešlo. Nesnažil jsem se zákazníky přemlouvat ke koupi jen protože jsem chtěl tiskárnu nebo notebook. Rozhodně jsem se jim nesnažil něco prodat, jen protože jsem za to byl placený. Celé jsem to zvládl díky pár věcem o které se tady s vámi rád podělím.

Úsměv

Úsměv je důkaz nádherného lidského propojení. První co vždy, VŽDY dělám, když ke mně zákazník přichází je, že se usměji. Nejspíš to zní jak z příručky, ale je to velmi účinné a staví to základní kámen předtím než něco řeknete. Zkuste to v obchodě, při letmém pohledu v metru, kdekoliv. Předtím než se chystáte na někoho promluvit, usmějte se. Lidi vám totiž ten úsměv ihned vrátí. Lidský mozek funguje takovým způsobem, jakmile se na někoho usmějete, usměje se na vás taky 🙂

Přistupujeme pak k sobě s úsměvem a celá konverzace se odvíjí v pozitivnějším směru 🙂

Zájem

Můj opravdický zájem. Něco co jsem se také naučil z jedné skvělé knihy(zde). Umět projevit opravdový zájem zákazníkovi pomoct s výběrem. Doptávám se ho co dělá za práci, jak to dělá, jak často, kde atp.. Rád je poslouchám a v hlavě mi to propadává sítem. Následně jim dám 2 možnosti a nechám je se rozhodnout 🙂

Nekonfliktnost

Tohle je dost osobní záležitost. Já jsem dost splachovací člověk, pokud zákazník přišel nadávat na mé produkty, nepřu se s ním a nesnažím se mu dokázat opak. Vyslechnu ho, řeknu mu že mu rozumím, že by mě nejspíš tato věc také rozčílila zkusím mu nabídnout něco jiného. Vyloženě na tom postavím tu „strategii“. Nelíbilo se mu na tom produktu něco, tak mu nabídnu něco opačného co ten daný prvek neobsahuje 🙂

Lidština“

85% lidí kteří se přichází podívat do Alzy naprosto netuší co je to procesor, k čemu je operační paměť nebo jaký je rozdíl mezi HD Ready a FULL HD. A těší mě, že jsem tady přesně pro to abych jim to vysvětlil. Vysvětlil proč si vzít raději Core i5 než i3 a co je Broadwell a Skylake. Umět to říct lidsky je další velmi důležitá věc. Když zákazníkovi přečtete z obrazovky že to má „osmijádro o 1,5 GHz“ tak mu to moc neřekne, když mu ale zmíníte že na tom klidně rozjede nějakou nejnovější pařbu, bude reagovat jinak 🙂

Procesory – Rukama naznačím patra a jdu od Celeronu až po i7 🙂 Vyloženě jim ukážu ten postup.

Haswell, Skylake atp. – Tady si myslím, že je vždy důležité jim neříct jen, že je to starší nebo novější ale říct jim přesně kdy to bylo vydáno, když jim řeknete že je to technologie z prosince 2015 nebo z června. Dokážou si to porovnat.

Operační paměť vysvětluji na internetu, nejjednodušeji, čím více oken, tím více potřebujete paměti 😛

a tak dále. Asi bych to tady mohl popisovat hodiny, chtěl jsem ale jen naznačit co myslím tou lidštinou 🙂

Vlastní přesvědčení

Je základ. Sám jsem si na sobě ověřit, že pokud tomu nevěřím a nevěřím tomu, že to ten zákazník potřebuje tak to neprodám. Dlouho jsem to zažíval u O2, kdy jsem měl pocit že jim ty služby mám vnucovat a že to nepotřebují. Nakonec stačilo jen změnit svůj přístup a změnilo se i mé vystupování a prodej samotný 🙂 Prodává se to stěží, pokud tomu sám nevěříš. Tečka.

O pár let později, s jiným tričkem a nějakým tím fousem navíc :)

O pár let později, s jiným tričkem a nějakým tím fousem navíc 🙂

Rádo se stalo

Protože je to pravda. Nedělám to pro zvýšení prodejů nebo pro svou peněženku. Můžu se chlubit tím, že chodím do práce pomáhat lidem a že mě to baví! Odcházím odtamtud s lepší náladou než s jakou jsem tam přišel. Setkávám se zajímavými lidmi a tím, že je každý zákazník někdo jiný je i každý prodej a každý den jiný. Prodávám sice stejně produkty, ale pokaždé je prodávám na něco jiného a někomu jinému s jiným příběhem 🙂

Pro dobré svědomí

Jedna myšlenka na závěr. Častokrát jsem tam jako důvěryhodný člověk pro dobré svědomí. Lidé častokrát přijdou se poptat, i když už to už vlastní nebo si to jdou zrovna vyzvednout. Vyloženě chtějí slyšet „Ano, zvolil jste si opravdu dobře, i já bych si toto zařízení koupil“. Častokrát se mě ptají co já vlastním za telefon, tablet nebo počítač. Jestli jim náhodou nelepím bulíky na nos 😛

Trošku doufám, že to bylo zajímavé i pro toho který promotéra nikdy nedělal nebo nezná mě a můj pohled na svět. Jsem rád, že jsem se konečně dostal k tomuto tématu, je to něco o čem bych dokázal dlouho mluvit. Probíhá tam více věcí než jen obchod a sám se vnímám jinak než jen jako prodejce. S lidmi si povídám moc rád. Rád jim dělám radost. Naplňuje mě to 🙂

Jsem rád že jsme se s vámi mohl o tuto myšlenku podělit.

Majkův rok 2015

Celý leden 2016, má zvláštní nálada a přemýšlení o minulém roce, dali vzniknout nápadu na tento příspěvek. Chtěl bych si zde trošku rekapitulovat co se všechno stalo v roce 2015, připomenout si to a možná to připomenout i některým svým přátelům, kteří si to možná budou číst 🙂

A také, je to jakési pokračování mého příspěvku o psaní si bloku na každý den(nejlepší návyk mého života), jenom díky tomu totiž mohu takto rekapitulovat. Vzal jsem si tedy všechny své deníky a pomalu jimi listoval. Normálně to každý leden dělám s tím abych udělal statistiku všech káv, piv a dalšího alkoholu co jsem za minulý rok vypil. Tento rok se mi ale nechtělo, chtěl jsem to udělat jinak.

Můj první deník tohoto typu roku 2015 a hned jsem podělal nadpis :D

Můj první deník tohoto typu roku 2015 a hned jsem podělal nadpis 😀

Všechny tyto zážitky nebo zkušenosti, jsou mi něčím blížší. Samozřejmě se v tom měsíci stala neskutečná hromada věcí a byl jsem na velmi zajímavých přednáškách, super akcích nebo potkal skvělé lidi. Všechno se zde ale nevleze. Většinou jsou to věci které mě o trošku posunuli, něčemu naučili nebo byly prostě doopravdy zábavné 🙂 Tak tedy:

Můj rok 2015

Leden

– Tento měsíc začal mým testováním výdrže bez kávy. Chtěl jsem to zkusit už nějakou tu chvíli a napsal jsem o tom ještě na svůj předchozí blog.(V angličtině ještě)

– Přečetl jsem pohádku o ztracené krajině

– Projel Half-Life 2 pak 1 a blue shift

Každou chvilku paření téhle hry jsem si neskutečně užíval. Pro mě jedna z nejlepších her co jsem kdy pařil. 10/10

– Prošel jsem osobním testování v Kariérním centru

3 různé testy na které se odpovídá bez váhání a co nejrychleji. Na základě těchto testů jsem si pak popovídal s psycholožkou o tom co jsou mé dobré vlastnosti a ty na kterých bych měl ještě zapracovat.

Únor

– V únoru jsem stále pokračoval ve snaze vést blog v angličtině (http://majkishappy.blogspot.cz/)

Abych zlepšil své vyjadřování. Tímto děkuji všem přátelům kteří mi každý týden kontrolovali pravopis a smysluplnost, jste nejlepší 🙂

– Poprvé jsem byl na zajímavé meditační akci s takovým „křesťanským duchem“

Poprvé jsem pil víno s myšlenkou kristové krve a jedl chleba s myšlenkou kristova těla

– Vyměnil jsem počítač Lenovo Thinkpad X220 za X240

– Koupil jsem si super Star Wars humble bundle a konečně pořádně začal pařit Star Wars hry

Není nad správnou chvilku po zkouškách, na cestě domů s pivkem a Star Wars Battlefront 2

Není nad správnou chvilku po zkouškách, na cestě domů s pivkem a Star Wars Battlefront 2

Březen

Výlet do Barcelony!!

Tímto ti velmi děkuji Zuzi za naplánování, jsem v tom opravdu strašnej :/

– Pozorovali jsme zatmění slunce před NTK 🙂

– Strahov ovládly rekonstukce a opravdu vtipný začátek s vichrem

Trošku nepořádku no 😀

– Bastilion

Hra, která mě doprovázela tímto měsícem. Ten hlas co vypráví v průběhu mě dostal, takový Morgan Freeman v hráčském světe s dobrýma hláškama.

– Rozchod

Tohle je jedna z těch zvláštních částí o které jsem uvažoval jestli tady vůbec rozvádět, ale je to také něco co mě posunulo. Hlavně uvědomění, že mluvit ve vztahu o vztahu je neskutečně důležité. Rozebrali jsme co jsme chtěli, řekli jsme si co jsme si chtěli říct a s úsměvem a čistým štítem jsme se rozešli.

Duben

– Upgradoval jsem z LG Nexuse 4 na LG Nexuse 5

– Založil jsem si blog.majkcajk.cz

– Zažil nejlepší strahovské párty

Našel jsem velmi blízké přátele. Přesně na mém patře na kolejích. V tento čas, až do konce semestru se stali mými nejbližšími. Vařili jsme, pařili jsme, učili se, pomáhali si a poslouchali se. Děcka, miluju vás.

Asi 3 hodiny ráno :D Vy jste prostě nejlepší!

Asi 3 hodiny ráno 😀 Vy jste prostě nejlepší!

– Byl poprvé u kouče

To byla jedna z nejproduktivnějších hodin tohoto roku. Mluvil jsem celých 60 minut. Velmi se svěřil a bylo to opravdu posilující. A tak jsem začal:

–  21 denní běhací challenge

Každé ráno meditace, 5 tibeťanů a 3 km po Petříně. V tuhle dobu jsem byl nejšťastnější.

Běhej! Ach jak já ten Petřin miluji!

Ach jak já ten Petřin a přírodu kolem něj miluji!

– Na evolution festivalu jsem poznal Marka Dzirasu a po 20 minutové přednášce jsem věděl, že jeho knihu prostě chci přečíst.

A tak se stalo, dostal jsem ji s věnováním ( Pro Mikeho 😀 nenapadlo mě, že by nemohl napsat Majk ) a za ani né měsíc jsem jí přečetl, hodně dobrý, hodně.

Květen

– Úspěšně jsem dokončil svou běhací challenge 🙂 a běhal dál

– Do svého thinkpadu X240 jsem si koupil super 256GB SSD a 8GB RAM

To bylo žrááádlo!!

– Na Strahově nám vyměnili okna

– Tequilla time při hokeji Česko – Švédsko

Nikdy nehrajte chlastací hru na to, že budete pít při každém gólu, zvlášť když jsou na konci nájezdy 😀

Gooool...pijééém! :D

Gooool…pijééém! 😀

– Můj nejlepší kamarád mě vzal poprvé na hokej 🙂 úplně úplně poprvé.

PANO_20150512_200243

Zlomil jsem si klíční kost

Napsal jsem o tom příspěvek – Jaký je život se zlomenou klíční kostí?

Hned celý další den jsem strávil na sérii přednášek na akci Rise & Shine a večer to šel zapít 😀 Tohle bylo naprosto pohodové zranění 😛

V ten den odpoledne 😀

– Objevil jsem Adventure Time

– Koupil jsem Nickel PennyBoard pro bráchu

– Začal jsem běhat naboso

Naprosto nové vnímání běhání. Něco nepopsatelného

Červen

Toto byl opravdu zvláštní měsíc

– Skončil jsem na FITu.

Napsal jsem o tom – Můj největší neúspěch

Poprvé jsem řídil letadlo! Proletěli jsme se vyhlídkovým letadlem nad Prahou.

– The Best of Pavel Moric

Díky svým přátelům jsem se mohl zúčastnit této celodenní konference s Pavlem Moricem

– Vyzkoušel jsem zvláštní techniku meditace Baion Šómjó

– Zranil jsem se při bosém běhání

Spal s pěti kočkama

kocka

Jedna z pěti :-*

(Ano jsem alergik, ale Come on 😀 Tohle jen tak nezažiješ! 😀 )

– Kamarád mě vzal na pstruha a nazpátek jsem jel poprvé v kabrioletu! Yay!

Odstěhoval jsem se z kolejí

– 2 dny po odstěhování jsem přijel domů a šel hledat svou vizi do přírody

Napsal jsem o tom – Dobrodružství s myšlenkou hledání vize

Podal jsem přihlášku na VŠE

Červenec

– Moje hledání vize mi nestačilo, takže jsem jel ještě na další hledání vize od Kariérního centra

Napsal jsem o tom také – Hledání vize

– Dominik uspořádal skvělý víkend na své chatě na Slovensku

udělali jsme si super výlet do Jánošíkových dier, kde jsem celou dobu vyzvídal všechno možné o Indii od Elišky, která tam byla(Chci se tam jednou podívat! 🙂 )

Parta z dier :D

Parta z dier 😀

– Koupil jsem si ukulele

– Začal jsem se učit francouzky

– Koupil jsem si desku Maggie a Marge

Všechny tyto 3 věci jsem uskutečnil v jeden den. V jeden neskutečně šťastný den. Všechno se mi dařilo a vycházelo. Byl to skvělý den 🙂

Na chvíli jsem vyměnil penny desku za tuhle krásku :)

Na chvíli jsem vyměnil penny desku za tuhle krásku 🙂

– Brácha byl v Praze

Super mega párty + báječný ukulele festival s tátou na Vyšehradě (Honoka & Azita <3 ! )

Srpen

– Zpátky v Karviné, užívám si života a pařím co to dá

– Brutálně mě chytl zánět zubu

Na poslední chvílí před dovolenou jsem hledal zubaře v Karviné, který by mě vzal bez objednání (nemám zubaře v Karviné) a něco by mi s tím udělal. Na zubní pohotovosti mi vyvrtala špatný zub za který jsem pak při opravě slušně zaplatil. Lítal jsem a sháněl kdo by mě vzal (6 odmítnutí). Naštěstí mě vzala a zub mi vyléčila a tímto velké díky Doktorce Bizonové 🙂

– Santorini time!!!

Čekni vlog odtamtud 🙂

– Mega husté Martinové narozeniny spojené s párty na lodičkách a extrémně skvělým pojezdem domů

Kdyby jste nechápali o co jde https://www.youtube.com/watch?v=RyM-8yUpP5s

– Zvládl jsme přijímačky na VŠE

– Povedla se mi boží fotka – 12:34:56

Září

– Začalo to naprosto nádherně VŠE seznamovákem

Poznal jsem hromadu zábavných a chytrých lidí

– Jeden z nich mě pak vzal na super pojezd na kolech po Praze, s prací u dědy na zahradě a skvělou afterparty.

– Poprvé v životě jsem stopoval

Do Krumlova, napsal jsem o tom 🙂 – Zvedni palec a zažij dobrodružství

– Ukázal jsem Láďovi a Tátovi Cross club

Nastěhoval jsem se na Jižák – na kolej Blanice

– Začal jsem promovat Lenovo

Lenovo

– Koupil jsem si Lenovo Yoga 2 s Windowsy

– Zažil megasuper vietnamskou párty

Neskutečně se přejedli závitků a pak ještě sushi. Naučil jsem se nějakou zvláštní karetní hru a vypil moc tequilly. Zakončili jsme to procházkou na Václavák.

– Zažil opravdu zvláštní chvíli při striptýzu v Magiku

Na tohle jsem byl asi moc střízlivý. Opravdu tady koukáme na ženskou, která dostala zaplaceno a svléká se nám tady? Wtf?

– Zaplatil jsem si lekce konverzace angličtiny s američanem 🙂

Říjen

– Poprvé jsem promoval Lenovo v Alze

Megamega moc lidí. Za 6 hodin jsem se ani jednou nezastavil, nezašel si na záchod, furt jsem se jenom otáčel a furt po mě někdo něco potřeboval. Tohle jsem fakt nečekal.

– Účastnil jsem se integrace vize

Všichni co byli na vizi se sešli a vyprávěli si o tom jak se jejich život po tomto zážitku změnil.

– Díky mému BFF jsem mohl vyměnit Thinkpad X240 za X1 Carbon

– Celý den jsem prochodil a natáčel timelapsy po Praze

Koukni na výsledek


– Zase se mi podařilo usnout v nočním buse! 😀

To nechceš! Nasedneš ve 2 ráno a domů dorazíš tak ve 4

– Zase jsem nestačil valit oči na Signal festivale

– Jeden den jsem promoval tak šíleně, že jsem v součtu pracoval za 240 Kč/h

(Provize z prodejů)

– MajkCajk má narozeniny!

Domácí párty se slušně rozjela a tak jsme si po odchodu babičky řekli, nepojedeme na řeckou zábavu? A tak jsme jeli až do 4 do rána, pařili a trsali 😀

12200761_10207913286412493_1470170390_n

Listopad

– Trošku jsem změnil jídelní návyky

Po přednášce „Zdravá výživa pro studenty“ od Margit Slimákové

– Sehnal jsem bratrovi Nexus 5

Ten kluk má teď lepší mobil jak já! (16 vs 32GB) 😛

– Koupil si LG Watch R

A znovu se zamiloval do chytrých hodinek. Už počtvrté.

– Účastnil jsem se TEDx Youth

TEDx

Prosinec

– Podíval jsem se do TV NOVA

IMG_20151202_105007

– Hodně jsem onemocněl – 38,9 °C

Děkuji mnohokrát Zavi, Tátovi a Míše, kteří neváhali a objetovali hodinu v MHD aby zamnou mohli dojet a pomoct mi 🙂 :-*

9gag, FB, youtube a spánek

9gag, FB, youtube a spánek

– Můj BFF mě vzal na půlnoční premiéru Star Wars do IMAXu

IMG_20151216_234348

IMG_20151217_000444

– Náhodně jsem natrefil na super koncert na Vltavské

koncert

– Zažil boží vánoce!

Poprvé s babičkou a tetama, ale také poprvé bez táty 🙁

Home Sweet Home párty

DnB v Karviné nikdy nezamrzí, zvlášť když se zase sejdou Savages in Disguise!

12432682_1561008687249418_2141627018_o

– Koupil jsem si tu nejlepší košili na světě!!!

IMG_20151229_182521

Za Lenovo promo (říjen – prosinec) jsem byl 3. v ČR z 96 promotérů a vyhrál jsem notebook :))

Přátelé, tak tohle byl tak nějak v rychlosti můj rok 2015. Všem Vám, kteří jste se na něm podíleli, z celého svého srdce děkuji. Děkuji, že jste věnovali chvilku mým písmenkům a naslouchali tomu co chci napsat, popřípadě dali zpětnou vazbu.

Těším se na to co přinese 2016 🙂

Mějte se krásně

a věřte na zázraky! 🙂

Postav se!

Všechny kteří klikli na tento příspěvek s vidinou zjištění jak na správnou erekci, bohužel zklamu. O tomto tématu bohužel dnes psát nebudu.

Rozhodl jsem se sepsat pár písmenek o práci vestoje, kterému jsem propadl asi před rokem.

Sezení tě ničí

Dřív umřeš! Píše se v článcích na téma škodlivosti dlouhodobého sezení u počítače.

Hned ze začátku začnu takovou klasickou složkou příspěvku, a to je vystrašení 😛 . Sezení totiž sebou nese hodně nepříznivých věcí. Lidé od přírody nejsou stavění k sezení. Když sedíme tak rychleji tloustneme, snižuje se nám hustota kostní dřeně(křehčí kosti), zvyšuje riziko srdečních onemocnění a tak dále.

Suma sumárum, několikanásobné studie prokázaly, že dlouhodobé sezení (rozuměj více jak 45 minut vkuse) není pro nás jednoduše vůbec dobré.

(Chceš si počíst více? http://www.margit.cz/sezeni-zabiji/ )

Tady předkládám tedy pár fint:

  • Začni pít více vody → Budeš chodit častěji na záchod a tím pádem budeš častěji vstávat (pokud bydlíš na kolejích, jako je Strahov, a záchody máš dále jak 25 metrů tak tohle je super řešení 😀 )
  • Vyměň tvrdou židli za cvičební míč (osobně jsem nikdy nevyzkoušel)
  • Postav se a pracuj vestoje

Proč stojím u počítače

Mimo všechny zdravotní rizika, které jste si přečetli výše jsem zjistil několik podstatných věcí.

Lépe se mi přemýšlí a soustředí na úkol

Když jsem si stoupl k počítači, tak se mi neskutečně zaměřila soustředěnost. Najednou už to nebylo 15 minut dělání a pak prokrastinace(Facebook, 9gag nebo chat). Najednou jsem se do té věci úplně ponořil.

Dávám to za vinu také záměru, stoupám si k počítači s tím, že JDU PRACOVAT. S tím, jak se lépe soustředím a mám svůj záměr, tak se mi neskutečně dobře pracuje. Je dáno, že se vám také lépe prokrví mozek. Abrakadabra, práce jde sama 😛

Strahov

Strahov, kdy jsem se stáním začínal. Kamarád mi dopomohl basama od piv

Cítím se lépe

Vždycky úplně cítím jak celý můj organismus jásá (možná vám připadá že trošku přeháním), jakmile si stoupnu a začnu pracovat tak mě popadne taková euforie, kterou si potom táhnu celý zbytek dne. Žádný splín, žádné proleženiny, cítím se skvěle!

Šlofík je pak jedna radost

Když začnete práci v 8 ráno, ve 12 si dáte super oběd a po něm se na 15 minut položíte na postel tak najednou usnete ani nebudete vědět jak. Stání není nijak namáhavé, že byste potřebovali nějaký super odpočinek, ale tak příjemně vás to unaví, že power nap bude fungovat najednou vždycky. A zážitek z každodenního lucidního snění bych přál každému(ale o mém odpoledním šlofíkování až někdy jindy 😛 )

Home1

Domácí řešení, polička nad stolem se najednou proměnila v hodně šikovný držák na monitor. K tomu krabice od monitoru 😀

Zatančíte si

Ať už si přečtete jakýkoliv článek o stání ve stoje, tak se tam vždycky dočtete o tanci. A nepoznáte to dokud to nevyzkoušíte. Díky tomu je taky můj den po tom hned lepší. Nemusíte už jen kývat hlavou. Vrtíte se, přešlapujete a občas prostě odlepíte ruce od klávesnice a rozjedete to jak nikdy předtím 😀 Jak se vám chce! Perfektní happiness boost!

Vaše záda vám poděkují

Jeden z hlavních důvodů, kvůli kterému jsem se postavil byla také bolest zad. Po dlouhodobém sezení se mi nedařilo záda rozhýbat natolik, aby přestala bolet. Ranní cvičení pěti tibeťanů plus stání u počítače je jeden z nejlepších léků na záda 🙂

Co k tomu potřebujete?

Jak můžete postupně vidět na všech fotkách tak vetšinou jen hodím notebook nebo klávesnici na bednu a monitor vytáhnu výše. Jde mi o to abych hlavně na monitor koukal rovně a nemusel se hrbit.

Nyní to na kolejích řeším takto:

Koleje Jižní Město

Momentální stav na mých kolejích

Na skříni obrazovka a pod ntb plnou banánovou krabici s deskou, která byla původně určená na zavěšení.

Samozřejmě nestojím 10 hodin denně (i když se mi to občas podaří. Na další den vás potom slušně bolí nohy), takže občas prostě notebook položím na stůl a krabici dám dolů. Zvlášť když už nechci na ničem pracovat a jen odpočívat nebo hrát (hraní vestoje je taky super 😀 Skvěle se u toho vzteká 😛 )

Ke svému Thinkpadu jsem si teď pořídil OneLink, takže nemusím při přenášení do školy vypojovat 5 kabelů ale jen jeden. Krása..dělá mi to radost 🙂

Pro ukázku. Aby jste věděli co OneLink je a c ose do něj dá všechno zapojit :)

Pro ukázku. Aby jste věděli co OneLink je a c ose do něj dá všechno zapojit 🙂

 

Už stojím u počítače střídavě přes rok. Dostal jsem se k této myšlence skrz jeden blog. Řekl jsem si, že to prostě vyzkouším, jen tak a když mě to nebude bavit tak si zpátky sednu. A to radím i dále, zkuste to, jen tak pro zábavu. Od mala pracujeme (kreslíme, pracujeme s počítačem, píšeme) v sedě u stolu. Zkuste to ve stoje, pokud vás to nechytne tak si prostě zpátky sednete 🙂

Home2

Jedno z mých nejhezčích a nejlepších umístění.

A to je ode mě všechno. Pokud by jste se chtěli na něco zeptat, tak neváhejte a napište pod příspěvek. Budu rád i za vaše doporučení a tipy.

Díky.

Nejlepší návyk mého života

Skoro po měsíci se konečně dostávám domů a s tím přichází i můj čas ve vlaku (Po dlouhé době jedu se společností Leo Express a ne RegioJet #nocoffee ), kde mám čas, neruší mě vysokorychlostní připojení k internetu a můžu toho tedy využít k sepsání nějakých svých myšlenek a podělit se s vámi, skrz písmenka, o něco co mě ovlivnilo.

Pro mně, jeden z největších Happiness boostů jaké mám. Je to návyk, který každodenně plním po několik let.

Jedná se o každodenní psaní deníku.

Kapánek z historie

Své první zápisky každodenního života jsem začal už ve Skautech, kolem svých 11 let. Psal jsem tam zážitky z her a aktivit, které jsme na táboře či pravidelných schůzkách dělali.

Můj první deník, který vznikl mou vlastní aktivitou, se datuje kolem mých 16 let. Ze začátku to byl klasický kalendář, do kterého jsem si v nudných hodinách kreslil a zapisoval testy které mě čekají. K tomu jsem postupně začal psát i do minulosti. Co jsem viděl s rodiči za filmy (a že jich nebylo málo) nebo kolik jsem vypil káv, popřípadě kde jsem byl na výletě. Celé to po pár měsících přerostlo do každodenního zapisování si věcí které se staly. Nyní už mám v knihovničce slušnou sbírku popsaných sešitů.

Sbírka deníků

Způsob

Najít formu, která mi bude vyhovovat nejvíce mi trvalo pár let a deníků. Zkoušel jsem klasické kalendáře, kdy na každý den je jedná A5 a propiskou jsem tam vměstnával co nejvíce se dalo, občas jsem si tam vlepil přídavný papíry na který jsem se poté rozepsal. Zkoušel jsem i online verzi, kdy jsem si dělal zápisky do Evernotu, ale to mi také moc dlouho nevydrželo. Tam jsem pochopil, že prostě není nad to vzít oblíbené bombičkové pero do ruky a trošku si každý den začmárat 😛 . Takže v průběhu času jsem došel ke způsobu který mi sedí nejvíce.

Koupil klasický sešit místo kalendáře. Zvláštní formát (něco mezi A5 a A6) sešitu, který začaly prodávat v IKEI za pár kaček. Má široké stránky a také linky, nemusím se znervózňovat výškou písma a hlavně..HLAVNĚ mám možnost označovat text barvičkami, což jsem zjistil že dodává celému deníku úplně nový rozměr. Předtím jsem to měl jenom jako holý text s malým vyznačením, pokud šlo o něco důležitého. Nyní mám na každý den úplně jinou barvu a vyznačuji z textu cokoliv podstatného se stalo. Zpětně mi to dává možnost pročítat text o mnoho rychleji a tak si i vybavit i ten den rychleji. Ten sešit má ještě k tomu gumičku přes obal, který tomu dodává takový ten deníkový styl.

Další věcí, kterou jsem moc rád, že jsem zakomponoval do svého deníku, jsou fotky! Nejenom že mě to nutí fotit, alespoň jednu fotku denně, ale celému deníku to přidává neskutečně na radosti. Stačí jenom otáčet stránkami, sledovat party které se děly a zápisky z nich 😀

Radost

To je něco kvůli čemu jsem vůbec začal psát tento příspěvek. Tento návyk je jeden z těch který mi přináší největší radost do každého dne. A když se zrovna ten den nepovede tak navrací radost z předchozích dnů, stačí jen nalistovat několik stran zpátky. Nejlépe vzít i nějaký starší deník do ruky 🙂 To se teprve potom zasmějete.

Sebereflexe

Každý den máte možnost, díky psaní deníku, nahlédnou zpátky do situace, která se stala ten den a vaši reakci na ni. Dává vám možnost poučení se pro příště nebo jen zamyšlení se a uvědomění si.

Díky deníku mám také možnost se podívat co jsem každý den za posledních 5 let dělal. Asi to nyní tak plně neocením jako třeba za 20 – 30 let, kdy se budu moct podívat zpátky na své kroky.

S určitým odstupem také vidíte krásně cestu. Něco co se předtím mohlo zdát jako špatné se vyvinulo v něco pro vás velmi prospěšného a užitečného. Díky tomu se i na budoucí nezdary budete koukat z jiného hlediska.

Statistika

Každý den si zaškrtávám co z ranních návyků se mi podařilo splnit. Určil jsem si značky a tak vím kolikrát se mi za celý rok podařilo ráno cvičit a meditovat a kolikrát ne. To samé s pivama (tahle statistika vás na konci roku nejvíce rozseká, ale je vtipné vědět kolik jste toho vypili a za kolik 😛 ). Dělám to tak i s každodenním pitím kávy, zapisuji si kolik jsem jich měl. Je vtipné jak vám na konci roku vypadne třeba větší částka piv než káv 😛

Občas píšu pocity, občas jen zážitky a popis toho co jsem dělal. Občas i maluji, když na mě přijde nálada 😛

Hlavní je návyk splnit. Občas se mi stávalo, že jsem k deníku usedal po pěti dnech a z paměti a kalendáře jsem matně vzpomínal na to co se stalo. Nyní jsem si už docela navykl a dokonce to i pěkně vymakal. Tento návyk totiž plním s dalším návykem – kloktání kokosového oleje (což je další způsob starání se o své zuby 😛 ale o tom někdy příště – pro nedočkavé) a tak vlastně plním dvě věci naráz a tedy vždy mám krásně 20 minut na sepsání věcí které se staly.

Možnosti deníků je plno. Slyšel jsem o deníku vděčnosti, kam si každý den píšete 3 věci za které jste ve svém životě vděční, nebo deník úspěchů, kdy na konci každého dne si zapíšete jednu nebo dvě věci které se vám za ten den povedly. Všechny tyto možnosti vedou k velkému rozkvětu vaší sebereflexe. Jak vnímáte sami sebe a svět okolo a hlavně vám dají možnost si uvědomit věci které by vás normálně nenapadly a rozvinout je či s nimi jinak pracovat. A všechny tyto deníky vám mohou v určitou chvíli neskutečně zvednout náladu. Myslíte si, že nestojíte za nic a všechno se vám kazí? Koukněte se do deníku úspěchů na to co všechno se vám povedlo a daří v průběhu života. Štve vás partner? Koukněte se do deníku vděčnosti jak krásně se máte a dejte si znovu možnost pocítit vděčnost za to, že ho máte vedle sebe. Sere vás život a nejste si jisti kdo jste a kam jdete? Prolistujte prostě pár stránek dozadu, vzpomeňte si jak úžasné přátele máte a jak vás těší s nimi každý den být, připomeňte si všechny ty skvělé párty a zážitky 🙂

Pokud jsem vás inspiroval a dnes si zkusíte sepsat svůj den, dejte mi za nějaký čas vědět jaký jste si našli způsob. Neznám moc lidí ve svém okolí, kteří toto dělají, zajímal by mě Váš pohled na celou věc 🙂

Jsem moc rád, že jsem s vámi mohl sdílet mou další velkou radost a těší mě, že jste to dočetli až sem.